Naděnka Sladinová, učitelka všech nižších i vyšších tříd ve vsi Malé Podbrody, přilila do plechovky od majonézy kalný olej, zapálila zasunutý knot a dala se do opravování písemných prací.
   Pamatovala si, že se před měsícem školní práce na téma Naše vesnice v minulosti příliš nepovedly. Učebnice a další informační prameny v Malých Podbrodech dávno neměli, noviny nikdo neodbíral, protože jsou drahé a taky proto, že není možné je z okresního centra dodávat. Proto všechny děti napsaly práce podle slov Vasilije Vasiljeviče, který si den předtím přihnul, a proto se rozpovídal (vykonává jako vedlejší činnost funkci ředitele). A tak z toho vyšel doslovný výklad o něčem jako elektřina v domech a na sloupech a o děvčatech, která byla v kolchoze za sovětské vlády mladší a méně vdaná.
   Naděnka Sladinová postavila čadící lampičku na okenní parapet a otevřela první sešit. Teď je to s pracemi na téma Kým chci být něco jiného. V předvečer svátku Panny Marie Pomocné odjel ředitel pro dříví, náhodou zabloudil a kůň ho zavezl na silnici dvacet kilometrů vzdálenou od Malých Podbrod. Tam našel na krajnici balík novin. Podle toho, jak se kolem válely prázdné půllitrovky, okousané zvadlé okurky a kůrky chleba, bylo jasné, že noviny vezli s poštou a ztratili je.
   Noviny se Vasiliji Vasiljeviči zalíbily. Přečetl si název: Celonárodní hon na zajíce.
   - Hele, píšou tady o myslivosti, - sdělil ředitel Naděždě Sladinové.
   Přivádělo ho do rozpaků to množství nahých krasavic na stránkách novin. Byli však zvyklí tisku věřit - pro nic za nic je do novin dávat nebudou. Tím spíš, že dole bylo malým písmem přímo pod názvem napsáno: Ústřední orgán.
   - Vidíš, - usoudil ředitel, - ústřední! A to, že jeho obsah není takový jako dřív, to není naše věc. Oni to tam v Moskvě vědí líp - co rozhodnou, to uděláme.
   Noviny rozdali jako pomůcku o současnosti, která byla dodána z ústředí. Žáci páté až jedenácté třídy, kteří seděli v jedné místnosti, vesele zašustili stránkami, střapatý Brykin se ohavně zachechtal.
   - Pozvu si otce! - zahrozila učitelka a klepla ukazovátkem. - Čtěte pozorně, tohle je ústřední orgán!
   A tak začali pozorně číst. Žákyně nejvyšší třídy Sněžakovová pomalu rudla. Žák páté třídy Saveljev neustále sjížděl pohledem z textu na obrázky. Tak sjíždějí těžké saně ze zledovatělé hrbaté cesty ke krajnici. Poté, co ho učitelka napomenula, četl Brykin s nadšením. Žák desáté třídy Malněv si okamžitě udělal konspekt. Žákyně deváté třídy Pčelkinová každou chvíli zvedala roztoužený pohled k tmavému sukovitému stropu.
   - Naděždo Jevstafjevno, - zvedla snaživě ruku Sněžakovová, - co je to prostitutka?
   - Prostitutka? No.
   Taková slova v Malých Podbrodech neznali. A dál než do podbrodského lesa se Naděžda Sladinová nikdy nedostala. Zde skončila školu a sama začala učit děti, protože nikoho jiného neměli.
   - Jak bych ti to řekla.
   Učitelka se vzpomněla na jiné noviny, které se jí před deseti lety dostaly do ruky. Ve vesnickém kiosku jí tehdy křiklavá tetka Zina do toho útržku zabalila sojové bonbony. Psali tam o krvavém Stalinovi, který zahubil prostitutku Trockého. Ty noviny jí všechno vysvětlily. Prostitutka Trockij je dobrý. Stalin je zabiják. To znamená, že prostitutka je takový státní činitel, který až do smrti trpí za lid a snaží se o jeho dobro.
   Naděnka Sladinová jim to vyprávěla a všichni ve třídě ji pochopili.
   Nyní prohlížela ve světle čadivé lampičky písemné práce a červeným perem prováděla krátké opravy. Dávala známky a byla na žáky hrdá.
   Téměř všichni toužili stát se prostitutkami. Žákyně deváté třídy Pčelkinová psala velice lyricky o širokých prostorách Vlasti, o pracovitých Rusech, kteří pod praporem demokracie pečují o dorůstající generaci i osobně o ni, Pčelkinovou, a dělají všechno pro to, aby se po šťastném dětství mohla stát skutečnou prostitutkou. A žák páté třídy Saveljev napsal, že jeho "otcové i dědové pod útlakem kolchozů a komunistů žili špatně a nemohli se stát", a on nyní může a, "až vyrostu, budu valutovou prostitutkou, abych určoval diplomatickou zahraniční i vnitřní politiku státu".
   Naděnka Sladinová měla z chlapce radost, opravila chyby, vepsala vynechané slovo a dala za práci chvalitebnou. Potom znehybněla, pohlédla na ubohé světélko a povzdechla si. A pomyslela si, že ona sama by se ráda stala prostitutkou. Ještě není pozdě na to, aby se něco naučila a stala se jí. Ale jak by se dostala z Malých Podbrod - plat do školy se vozí zároveň se zbožím do kiosku jednou za tři měsíce a sotva jí stačí na živobytí matky, sestry a dědečka. Naděnka si opět povzdechla, protáhla se a vyhlédla do ulice.
   Na pozadí černé siluety sousední stodoly vzplanulo a červeně zazářilo světélko cigarety. Učitelka to ve tmě neviděla, ale stál tam s pohledem upřeným na hvězdné nebe střapatý Brykin. Změnil se, jeho duše se rozjasnila při vzpomínce na to, co si přečetl ráno, a v duchu si přeříkával svoji písemnou práci, v níž se přiznal, že se chce stát raketýrem.
   Teď, aniž si uvědomoval, že mu je zima, kouřil otcovu cigaretu a toužil po tom, aby co nejdříve dospěl a mohl se stát raketýrem. Viděl před sebou nekonečný vesmír, hvězdy obrovské a zářivé jako světélko této cigarety a rakety rychlé jako blesk, které vedou odvážní raketýři k neznámým světům.

   Z listu Literaturnaja gazeta přeložila STANISLAVA SAVICKÁ

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]