Spatříte Salcburk a on si vás důvěrně obejme a získá jako líbivý obrázek z antikvariátu. On to obrázek skutečně je. Vejde se do něj celá malebnost a zároveň historická pýcha města. A tak se tu na kopci vypíná pevnost Hohensalzburg, a má taky proč, za tisíc let jejího trvání ji nikdo nedobyl. Pod ní jsou rozložena náměstí, náměstíčka, dómy, rezidence, kostely, kláštery, muzea, univerzita, hřbitov, Velká festivalová budova, staré měšťanské domy. Vše je nakupeno a stmeleno do sebe způsobem, že vás to nutí nespěchat a dívat se. A tak jsme se dívali, jak nejlíp uměli. Provázelo nás 16. a 17. století a také barokní bůh, kterému ve městě patří čtyřicet katolických kostelů. A především nás provázel Mozart.
   Máte tu jeden z nejstarších klášterů z roku 690, odkud se šířilo křesťanství dál na sever. Máte tu nejstarší ženský klášter katolické Evropy, ten je z roku 700. Máte tu nejstarší hospodu na světě z roku 803 a taky největší hospodu v Evropě, v níž může své pivko popíjet na patnáct set hostů. To pivko jsme zde popíjeli i my. Máte tu nejkrásnější hřbitov v Rakousku s hrobkami slavných salcburských rodin a s katakombami ve skále. Máte tu ještě plno jiných nej - nejstarších, největších, nejkrásnějších - když ne na světě a když ne v Evropě, tak alespoň v Rakousku. Co naplat, Salcburčané dovedou svému městu fandit.
   Pokud tam někde na nebesích Wolfgang Amadeus Mozart shlíží na své rodné město, musí být velmi potěšen. Má vskutku věrné rodáky. Procházíte městem a všude se tu setkáváte s jeho jménem. Míjíte budovu Loutkového divadla a dovídáte se, že zde hrají loutkové verze Mozartových oper. Dojdete k Mozarteu, kde je Mozartův archiv, koncertní sál a akademie. Odtud je kousek k domu, kde v klukovských letech bydlel Mozart se svými rodiči. Můžete si prohlédnout domek, kde Mozart po pět měsíců skládal operu Kouzelná flétna. Ten domek sem ovšem přestěhovali až z Vídně:patrně proto, aby tu Mozartovská památka byla úplná. Na hřbitově je pohřben Mozartův otec Leopold, hudebník a skladatel, a Mozartova žena Konstance. Na Mozartově náměstí stojí Mozartova socha. Na náměstí Residenzplatz - to je takové historické centrum jako pražské Staroměstské náměstí - si prohlížíte arcibiskupskou rezidenci, budovu nové rezidence a pětatřicet zvonků na věži vám přitom bude vycinkávat Mozartovy melodie. Vstoupíte do dómu svatého Ruperta, pod jehož barokní klenbu se vejde deset tisíc lidí - přesně tolik obyvatel mělo město v době, kdy se dóm stavěl. Zde byl pokřtěn Mozart. Kráčíte přes Starý trh, kde v nejstarší městské kavárničce Café Tomaselli popíjejí turisté kávu, a dovíte se, že v téhle kavárničce sedával Mozart a rovněž popíjel svou kávu. A hned naproti uvidíte starou cukrárnu, v níž se poprvé začaly ručně vyrábět proslulé kulaté bonbony, známé jako Mozartovy koule. Vyrábějí se tu dodnes a ručně, za rok dvě stě tisíc kusů. Procházíte proslulou uličkou Getreidegasse, nakukujete do dvorů a dvorků s obchůdky a kavárničkami, obdivujete vývěsní štíty, až se zastavíte před domem číslo 9, protože tady se Mozart narodil. Však také přes celou čelní stěnu velkými písmeny září jeho jméno.
   Potom jedete ze Salcburku směrem východním, kde se mezi kopci střídají lesy, louky, letoviska a jezera. Kraj se tu jmenuje Solná komora a nejkrásnější jezero Wolfgangsee. I tady vás Mozart trpělivě provází. U břehu jezera zastavíte v nádherném letovisku Sankt Gilgen a už stojíte u domku, kde se narodila a žila Mozartova matka. Dům je vypulírovaný, jak jinak v téhle pečlivé zemi, nad vchodem je reliéfní portrét Mozartovy matky, která nějaký čas pobývala v Paříži, a když se vrátila, přinesla do kraje nové prvky účesu a módy. A znovu se tu skloňuje Mozartovo jméno. Letovisku se také říká Mozartova vesnice. Vida, pomyslíte si, on je tu Mozart všude pýchou, zaklínadlem, modlou, kšeftem a především symbolem s významem větším než panovnický rod Habsburků, o němž tu za celý týden nepadlo ani slovo.
   Vážení, jste v Salcburku, jinak také v Solnohradsku, tak trochu neposlušné spolkové zemi Rakouska. Salcbursko před lety dokonce odmítlo slavit tisíc let trvání Rakouska, jelikož se považuje za starší. Možná proto zde Mozartem zastiňují Habsburky, možná proto zde sílu umění staví nad sílu moci. To je dobře, to je moc dobře, to je opravdu moc dobře, ale škoda, že jenom tady.

   Z cyklu I v cizí zemi je nebe stejné

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]