Velmi vydatnou plísní, která prorůstá myšlení o české literatuře, je ideologická, resp. vulgárně ideologická, resp. vulgárně propagandistická politická hatmatilka o režimních a protirežimních tvůrcích, o závislých a nezávislých literátech, o normalizačním temnu a perspektivní svobodě dneška, které se teprve "učíme" užívat. Pchá! Cenu nemá tato kasuistika žádnou, vytrvalostí však oplývá jako každý předsudek a navíc - je oficiální a vynucovaná, byť jinak a obratněji než ideologie (v plném slova smyslu) předlistopadová.
Jistě, každá "současnost" má své předsudky, polopravdy a polo-polo-pravdy. Předminulá, minulá, aktuální i budoucí. Promítají se do hodnocení literatury, postihují sféru axiologie, hodnot, umění. Dokonce i toho ověřeného časem, jen obtížně zpochybnitelného. A tak jsme si mohli přečíst úvahu Jana Čulíka z internetových Britských listů, převzatou i Listy, odkud cituji (31, č. 3) - podle níž "Erbenova Kytice" je "kniha normalizační, prorežimní a prokatolická" s dodatkem, že "katolicismus byl oficiální ideologií rakouské říše". A navíc, v době Bachova absolutismu, "publikuje Erben několik prorakouských projevů (!) a důsledně se vyhýbá disidentům". Co je ještě "horší, že autor opírá své zkostnatělé názory o dávné lidové zvyky, obyčeje a tradice, které obrozenci považovali za nejcennější české dědictví - a ideologicky je přizpůsobuje svým cílům." Hrůza! Ale abychom nekřivdili: Čulík na jiných místech oceňuje Erbenovu umění zkratky a náznaku, ale mylně soudí, že je "nepřevoditelné" do řeči filmového umění, zapomínaje na to, že jednotlivé druhy umění jsou nezastupitelné a specifické, že při filmové adaptaci o žádnou "převoditelnost" nejde. Jinde cituje výroky studentek z glasgowské univerzity, které film zhlédly (ne ovšem "shlédly", jak z neznalosti pravopisu Čulík píše) a "s pohrdáním ohodnotily jeho přitažlivost jako pomádovou atraktivitu starých videoklipů z osmdesátých let". Jestlipak si přečetly také Erbenovu knihu?
Další příklad neschopnosti historického pohledu na historicky vzniklou literaturu, na obrozenské písemnictví a jeho estetické náhledy a potřeby. Čulík sice neupírá Erbenovi genialitu, ale spojuje ji s postmoderní (!) estetikou, podle níž "Erbenovy balady jsou skvostné především díky mnohonásobným sémantickým vztahům a pozoruhodné práci s jazykem". Ani jej nenapadlo zkoumat - i to za něj udělali ovšem jiní - proč si Eben dal "práci s jazykem", jakou koncepci, ideově estetickou, jí sledoval a naplňoval. Proč balady vznikaly tak dlouho a jak se jejich podoba proměňovala pod kritickou autorovou rukou.
Je opravdu "ideologický obsah" balad Kytice "nepřijatelný či zastaralý"? Vzhledem k čemu a pro koho? Je "ideologicky" přijatelný Goethe a Schiller, je zastaralý Vergilius a Sofoklés? A byli vůbec disidenty, nebo byli taky prorežimní?
Filmová "podoba" Kytice se autorovi evidentní nelíbila, "zklamala" jej. Na to má právo každý kritik, byť film režiséra F. A. Brabce považuji (v rozporu s tvrzeními J. Čulíka) za kvalitní, minimálně svědčící o jednotě "oka" kameramana a režiséra. Vnímat film nebo dokonce sbírku v klipovém kódu může jen barbar televizí odkojený. Diletovat v literární historii by ovšem člověk, který si také říká "britský bohemista", neměl.
Není tomu tak dávno, co jsem kroutil hlavou nad výroky jiného britského bohemisty, pana Pynsenta; ve srovnání s jeho imperiálními a protektorskými předsudky je Čulíkův pohled jen čecháčkovsky malinko omezený, nepřesahující vkus "glasgowských studentek". Pánbůh s nimi a zlí pryč!
Autor: Dobromil Krutihlav
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)