VLADIMÍR BRANDEJS

Letní přísliby

Sbíráme bílé letní hřiby.
Houštiny jsou milosrdné.
Vůní les nám slíbí
zlato lišek na prahu příštího dne.

Slunce je bohaté,
rozdává i chudým.
Do trav a mechu když usednem,
z chvíle nezbývá na střechýl nudy.


Život

Otevřít oči,
zavřít je...

Vypít jed
krásy, něhy,

v očích nést
zelené oázy i věčné sněhy.


Zlá nálada

Jak poslední ovoce
vlídná slova opadala.
A k drsné
řeči chybí
snad v hrdle
jen kost z ryby.

Mezi ozvěnou a hlasem
ochraptělá skála.


K podzimu

Znovu je zamlženo.
Ženou se
krajinou neslyšně zvířata -
nozdry s bílou pěnou.

Nevoní pelyněk,
ani máta.
Na kdekom uvízla
plíseň bláta.


Pouhé vydechnutí

Byl jsem, méně budu.
Kolik ale oáz, pouští
bez přeludů
dá mi ještě svět,
jenž neodpouští?


Komu

Při každém ohlédnutí
jsou za mnou i mrtví -
mí dávní blízcí, v hlíně zutí.

Mé kroky slábnou.
Vzdaluji se, jdu znovu k nim?

Komu z nich se vypovím
a svou duši,
srdce dosud živé
ani slovem nezradím?



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)