Každý z nás si v paměti uchoval nějakou, byť i mlhavou vzpomínku z dětství. Některá zapadne léty zcela a už se nikdy nevzkřísí, jiná se však náhle objeví a zazáří jako jasný bolid i v té nejtemnější noci...
   Na ještě zvlhlém ranním písku jsme přesívali svoje včerejší pozapomenuté sny a přidávali tu věž, tam hradby. Mezi námi bylo i takové neduživé nedochůdče, albínek, který vytvářel z písku pro nás kluky zvláštní, vysoké a pitoreskní tvary.
   "Obři byli modří," opakoval si stále, ale my, zaujati svými nedobytnými hrady, jsme si občas jen významně poklepali na čelo.
   Ta slova se mi na dlouhou dobu vymazala z paměti. Až teprve nedávno, při návštěvě toho podhorského městečka, jsem zdánlivě zaostalého albínka pochopil.
   Na sídlišti, za pískovištěm, které dosud zůstalo na svém místě jako před lety, hned za ním, nabírají zvolna dech modravé kopce hor.




Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)