narozena 23. srpna 1923, zemřela 20. června 2007
Nazik al-Mala'ika, která zemřela ve věku 83 let, byla jednou z nejvlivnějších básnířek 20. století. Její život a práce odrážely historii rodného Iráku - ideály, naděje, zklamání, exil, deprese. Tak jako jiní z její generace byla ovlivněna anglickou poezií a byla průkopnicí opuštění formalistických klasických forem verše, které v arabské poezii převládaly víc než 1000 let.
Narodila se v bagdádské liberální rodině: její otec byl učitelem gramatiky a matka jednou z prvních arabských básnířek-feministek. V deseti letech ukázala otci básničku. Ten ji zahodil. Stala se chyba, řekl jí, nejdříve prý musí dokonale zvládnout jazyk. A to dokázala! Odešla na bagdádskou pedagogickou fakultu, aby dosáhla vyššího stupně vzdělání v arabštině, a souběžně studovala v Britském výboru angličtinu. Rozvíjela svůj zájem o drama a současnou arabskou hudbu.
Její první básnickou sbírkou byli Milenci noci (1947). Vyjádřila v ní idealismus s nádechem pesimismu a strachem ze ztráty iluzí. Vše prostupujícím tématem se stala příroda a "noc". Její druhá sbírka, Jiskry a popel (1949), byla revolučnější. V předmluvě tvrdila, že tradiční formy verše bránily arabské poezii dosáhnout výšin jiných světových literatur. Ve svých básních se zabývala tématy, která hýbala jejími současníky - nacionalismem, společenskými a ženskými problémy, zabíjením pro čest a pocitem odcizení.
V následujících létech šla za vzděláním do USA. Kariéra učitelky v Iráku byla vměstnána mezi roční studium literární kritiky v Princetonu a dva roky (1954-56) studia na titul Mgr. komparativní literatury na Wiskonsinsko-madisonské universitě. Její třetí básnická sbírka, Výška vlny (1957), mísila tradiční formy s novějším volným veršem.
Její pesimismus přerušila revoluce v červenci 1958, kdy bylo Hašemitské království nahrazeno republikou. Ale brzy se s nastupujícím brutálním režimem dostavila desiluze a Nazik přesídlila v roce 1959 do Bejrútu. Do Iráku se vrátila v roce 1964 spolu s manželem, Dr. Abd al-Hadi Manhubou. Ten vedl novou univerzitu v Basře, kde byla jmenována profesorkou arabštiny. Ale v roce 1970 opět odešla do exilu a přestěhovala se na Kuvajtskou univerzitu, která se stala na téměř 20 let její základnou.
V 70. letech vydala poslední tři sbírky. Její pozdní verše přecházely až do experimentu. Její romantismus - značně ovlivněný pracemi Johna Keatse (anglický romantický básník, 1795-1821) - byl nahrazen bezútěšným zájmem o nacionalismus a víru.
V roce 1990 se stáhla do Káhiry a žila samotářským životem, zkaleným nemocí. Její manžel zemřel v roce 2005, přežil ji jediný syn.
Připravil VS
NAZIK AL-MALA'IKA
Skrytá Utopie
Nebe kouzel říkali jsme tomu.
Z nektaru a vadnoucích růží,
z něžnosti a zlata.
V tom, říkali, je
všelék na rány muže.
Chtěli jsme ho, ale nedostali.
Zpět k našim nadějím, bědným a nesplněným.
Zde je ta zem?
Máme ji spatřit či
má zůstat skrytá, nedostupná,
jen v našem nitru bouřící
strnulá touha?
Modlitba
sevřenými rty?
Miliony jsou
přívalem touhy,
planoucí touhy,
a snem plamenu.
Otevřete brány pro tisíce
znavených obětí, křičí...
Kam půjdu?
Jsem unavená cestami
jsem znuděná loukami
a vytrvalým skrytým nepřítelem
jenž v mých stopách kráčí.
Kam já jen uniknu?
Dráhy a cesty které nesou
písně k neznámým obzorům,
stezky žití,
chodby naprosté tmy noci,
kouty obnažených dnů...
Toulala jsem se všemi,
se zarytým nepřítelem v zádech,
pevným krokem či pevně usazená
jak hory sněhu
na dálném severu.
Přeložil VLADIMÍR SEDLÁČEK
Autor: Nazik al-Mala'ika
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)