Zateplování na našem sídlišti Na závětří zahájili stavaři jinou, méně hymnickou písní: »Stavěli tesaři zedníkům lešení, na něm se prochází moje potěšení«. Potěšení nám nepřinesl ani pracovní rytmus, co nezná ohledů na lásku lepé dívky k zedníkovi. Oslavnou písní se nemohl stát, a proto ani nestal, stavební ruch, jenž zalehl ušní bubínky nás, obyvatel vchodů č. 12, 14 a 16. Teprve závěrečné práce celého zateplovacího snažení nám zazněly podobně jako ta citovaná píseň. Až teprve dlouho očekávaný konec toho ruchu kolem nás zazněl jako přehlídka všech hudebních žánrů toho opěvovaného potěšení. Všichni spolubydlící se tedy dočkali závěrečné scény po několika měsících.
Nic naplat, práce, zateplovací úkony, to není žádná TOP přehlídka, je to přímo halasný koncert dělnických nástrojů a pomůcek. Ty rachotivé zvuky muzikologové označují za konkrétní hudbu. Předehrou se stala montáž trubkového lešení. Již dávno tomu, co je stavěli opěvovaní tesaři. Jim jsou dnes k ruce pokrokové lešenářské konstrukce nejen z těch trubek, ale též různých svěráků a šroubů – také pěkná muzika, když na sebe narážejí, jak je lešenáři spojují do domovních pater. Po lešenářích následují dělníci s vrtačkami, vrtáky, kladivy, ručním navijákem, poté je slyšet zasouvání výplňkových krychlí z betonu a jiných stavebnin a tvarovek, šustění spojovací omítky a malty a ovšem též hlasy navzájem komunikujících dělníků - podrž, drž pořádně, hejbej sebou, dělej, neflákej se a podobně - to zní z úst těch makáčů, včetně výrazů ze světa zvěrokruhu. Zateplování, připojování různých stavebních hmot k původním panelům - neprochladnou a vůbec už nepromrznou a tím se ušetří na vytápění, na plynu, na elektřině, nejen nám zde bydlícím, ale i státu a obci. Stavařské, mistrovské práce zasluhují přímo prezidentské medaile, to by bylo ocenění, pánové! My, obyvatelé oněch tří vchodů - a je nás víc než sto a dvacet k tomu, po stavbařském koncertě konkrétní hudby to rádi potvrdíme svými podpisy na petici, škoda, že na její založení nikdo nepřišel! Uši si odpočaly, oči jasně zírají a slunce oblažuje duši! A to ještě jiní mistři nám vyměnili všechny tři výtahy. Úctyhodný výkon lidí od stavebních i montážních firem!
Celému tomu pracovnímu rachotu a ruchu předcházela náležitá příprava. Jsme společenstvím vlastníků, tak se dnes nazýváme. Všichni se vlastně cítíme rovnocennými obyvateli, dříve nájemníky státních bytů, třeba komunálních, což je nám celkem šumafuk, neboť i družstevnictví nám nikdy neznělo cize. Prostě jsme sice vlastníky, avšak nemáme to nijak lehké. Musíme platit ať tak či onak, jsme povinni přispívat na provoz, venkovními schodišti počínaje až po střechu, společně jsme povinni dbát o dobré sousedské vztahy. V čele máme paní předsedkyni Alenu M. Všichni, co tu bydlíme, máme svá křestní jména a také ta děděná a jinak získaná příjmení, jež obsáhnou jistě celou naší abecedu. Máme důvěrnici paní Hanu K. Pan Vladimír N. za jistou příhodnou odměnu uklízí, včetně sněhových kalamit, aby byl jakýs takýs pořádek. Také v radě vlastníků jsou vybraní lidé, co rozumí tomu nebo onomu, jsou s námi tátové, maminky, senioři, vlastně správně důchodci, i děti a dětičky, je nás pěkná hromada, co se musíme shodnout, i kdyby na sůl nebylo. Vedení samosprávy, tak to zní asi nejlépe, mělo a má nemalé starosti celé to zateplení připravit. Dneska se tomu říká logistika, ale v podstatě jde o to, obstarat vše potřebné od bankovního úvěru a jiných půjček až po smlouvy s dodavateli, tedy těmi stavaři a techniky. A také to všechno stojí nějaký ten milionek.
Řádně nám bylo vysvětleno, jak hluboko si sáhneme do rodinných rozpočtů, což už je pro mnohé spolubydlící vážný problém. V takových otázkách hrají veledůležitou roli dotace, příspěvky od státu, v rámci dobře známých akcí - Akce panel a Zelená úsporám. Uvítali jsme akci zateplování našich domovů, byla šťastně završena, radovali jsme se!
Ale! Právě dnes jsme se dozvěděli Jobovu zvěst, že obě akce se zadrhly na financích. Tato nečekaná zpráva postihla právě ty sousední vchody 4, 6, 8. A tak se nedivme, když lidé říkají: »Před Listopadem na vše bylo a teď – taková stavební katastrofa – co nás to opět potkalo? Co dál? Co nás ještě čeká?« A ti zmínění sousedé? U nich postavili lešení, začali zateplovat, zahráli poslední rytmy písně o zednictví, alespoň před zimním obdobím – sláva jim! Tím ještě neplatí pro ně hop, protože..., protože vše kolem panelákového domu naráz zmlklo, odešli zedníci a ostatní mistři stavebnického fochu. Odešli - kam, vrátí se vůbec?
Akce panel i Zelená úsporám se opravdu zadrhly, a jistojistě za tím vším jsou státní finance! Že by takové skomírání a úpadek, lidově řečeno krach? Píseň práce zmlkla! Ta práce, matka pokroku! Která vrozena přírodou lidstvu jest! A němé lešení? Bez potěšení!
Autor: DALIMIL ZDEKOŠ
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)