MIROSLAV KUBÍČEK
S Jeseninem na útěku
Milanu Blahynkovi k jubileu

Odcházejí ženy v množném čísle
jsou to chobotnice rozkoší
jako malá smrt (petite morte) umdlévají
jako sladké jablko v prázdné tůni

je to jiskření Nezvalových meteorů
podržet takovou chvíli
před denní beznadějí
až po kořínky probuzených kamenů

pít srdce než život zkysne
tak kořalečnicky sál Jesenin
v závrati tonoucích ňader

smýknout zobanitou nadějí
než zazebe viď Sergeji viď Víťo Milane




BOHUMÍR POSPÍŠIL
Hnízdo
Uhnízdila se tu u nás škodná,
co vysála republiku do dna,
už není v Čechách co krásti.
Je mi to líto, má krásná vlasti!

Chrochtejte aspoň potichu
Udržet se u koryta aspoň den jediný
je jedno, jak zhodnotí to dějiny,
jen když se nám zvětší konto v bance.
Hlavně známé Kateřině nebo Ance.

Student z Plzně Benda
Dlouho dojí zlaté tele,
i když nemá vemeno,
dále lže a hubou mele,
nestydí se za jméno,
které kdysi mělo zvuk.
Snad je vzkřísí jeho vnuk.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)