Aby bylo jasno: nebude řeč o Europeaně. Europeanu (Stručné dějiny dvacátého století) sepsal Patrik Ouředník (1957, od roku 1985 žije v Paříži). V roce 2001 knížku vydalo nakladatelství Paseka. Recenzent si ke klasifikaci zmíněného miscelanea dovolil vytrhnout z kontextu tuto větu: A sociologové říkali, že deprese je kompenzace za svět, v němž individuální svoboda už nepředstavuje ideál, k němuž se musíme bolestně prodírat, ale překážku, kterou musíme bolestně zdolávat. Chtěl tím vyjádřit: text ve formě kaleidoskopu sází na Ionescovo tvrzení, že všechny systémy jsou klamné, stejně jako na tezi anglického pozitivisty Alfreda Ayera o analýze, která prokázala, že slovo pravda nepředstavuje nic. Zašifrováno do blábolů Hrabalova strýce Pepina o relativitě všeho, pokroku zvlášť.
   Předpokládaného úspěchu Europeany, podle hesla postmoderny o boření, které je snazší než tvoření, pohotově využilo nakladatelství Paseka k reedici Ouředníkova dílka z roku 1995 ROK ČTYŘIADVACET (Progymnasma 1965-1989) s autorovou poznámkou, že text navazuje na experimenty Joea Brainarda a Georgese Pereca. Experiment představuje zachycení nahých vzpomínek, zbavených jakékoli fabulace. O to, aby čtenář správně pochopil propojení autorovy individuální paměti s pamětí kolektivní se s puntičkářskou doslovností pokusil Vlastimil Hártl. Zatímco na jedné straně může působit komicky báseň Pavla Kohouta jako inspirace k pozdější autorově erotické eskapádě v kabině traktoru, bude na každém, aby posoudil, zda jeho životní náplň v uplynulé epoše tvořily tyto hodnoty: žádosti o příslib, tuzexové bony, nedostatkové zboží, všudypřítomná hesla, Cyril Smolík, Štrougal versus Husák.
   Je totiž víc než jisté, že tato nelichotivá enumerace pro výseč společnosti tzv. totalitarismu zákonitě ztrácí na apelativnosti tváří v tvář dnešku. Čas pokročil: k rozpomínání se nabídl širší prostor, klasifikovaný třeba takhle:
   Okolnosti privatizace a vzory zbohatlíků vyslaly mezi občany neblahý signál: bohatství nepochází z tvorby nového, nýbrž z přeskupení starého, navíc temnými cestami. To byl tedy ten "nový čas", který nasekal manažery, bankéře a velkopodnikatele z obratných imitátorů, kteří hlavně uměli být na správném místě u správných lidí, nebáli se a nešetřili sliby. Na druhé straně přivedl k úpadku tisíce nadšenců obrozeného českého kapitalismu, kteří byli ochotni projít těžkou cestou od holých rukou. (Respekt, duben 2002)
   Připomínka pravicového periodika sice vyloučí podezření z ultralevicového extrémismu, s jistotou však nastolí úvahu o ošidnosti textu, jakým Rok čtyřiadvacet je. Jeho reedice je přinejmenším důkazem o nadřazenosti mimoliterárních vlivů nad estetickými kvalitami a představuje hozenou rukavici pro ty české spisovatele, kteří pro své rukopisy marně hledají nakladatele.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]