Když jsem roku 2006 vítal zde v Obrysu-Kmeni novou edici (olomouckou Knihovnu Listů v nakladatelství Burian a Tichák) a novou autorku (Sabine Eschgfällerovou, debutující dvojjazyčně vydanou básnickou sbírkou In die Ecke gesprochen/Řečeno do kouta), sotva jsem mohl tušit, jak slibná knižnice se tu zakládá a jaká to objevitelská osobnost v mladé germanistce z jižního, „italského“ Tyrolska v krátké době v Olomouci vyroste. Předloni přišla Eschgfällerová v téže edici s výborem (zase dvojjazyčně vydaným) z veršů tyrolského básníka Seppa Malla (Nein sagen und andere Gedichte/Říci ne a jiné básně). A koncem loňského roku představuje českému čtenáři (ve svém výboru, překladu a se svým doslovem) autora, který „se stal zjevením, a to nejenom na omezeném území německé jihotyrolské literatury, nýbrž v celém německojazyčném prostoru“, Norberta C. Kasera, „avantgardního básníka, zakladatele moderní jihotyrolské literatury (...), tyrolského disidenta, novináře, učitele z horské vísky, pijáka a člena Komunistické strany Itálie“, který žil v letech 1947-1978.
   Kniha MĚSTSKÉ RYTINY A JINÉ KRÁTKÉ PRÓZY Z TYROLSKA (sv. 5 Knihovny Listů), nevelká rozsahem (i s dvaadvaceti stranami poznámek, vysvětlivek a doslovu všeho všudy 80 stran) je velká svou pronikavostí, tím, čemu říkal Šalda jitřní zrak. Autorovo důsledné psaní bez velkých písmen kromě ve zdvořilostních zájmenech (v němčině jistě ještě provokativnější než v češtině) není schválnost, ale organická součást pohledu nesklánějícího se před ničím tradičně velkým, ctěným, uctívaným. Města dávno slavná, turistickým průmyslem zbanálněná, Kaser ve svých ironických, a přece lidsky vlídných rytinách oslovuje tak, jako už Jakub Deml v Mých přátelích oslovoval Protěž, Jitrocel, Diviznu, Blín a Bodlák. Hle, slavný Meran:
   „Ty dobrý domove německých spolkových důchodců Ty sličná nevěsto jihu & už důchodkyně ozdobená magnóliemi vybavená vzkvétajícími & taky nevzkvétajícími hotely lázněmi za lichvářské ceny s bronzovým hoferem před klasickým nádražím. Ty máš všechno milý merane po čem jsi toužil & toužíš opěvován velkými & malými básníky ... noclehárno pro kafku & morgensterna & benna atd. Tvá ulice pod podloubím je veselá křížová cesta pro pijáky & ochlasty...“
   Českého čtenáře přirozeně zaujme rytina Brixen s dvojím mottem – z anonyma, který v 19. století psal o tom, že tvář líbezného města Brixenu „ovládají kněží a ovce“, a z Heinricha Heina, který ve své Italské cestě psal o soumračném tichu, melancholickém klinkání zvonů, o cupitání ovcí do stájí a lidí do kostelů, když tam večer dorazil: „všude tísnivý pach z ošklivých obrazů světců & sušeného sena“. Kaser se v Brixenu narodil a rytina Brixen začíná tázáním: „proč jen proč jsi mě převedl na svět? zrovna ty? rozrušeně zní zvonek nad obchodem & stejně rozrušeně se od pletení přišourá holka z krámu „ne pergamen nevedeme jo pergamen ten průhledný papír ne ten už není“ „díky“ holka se zas odšourá k háčkování do zadního pokoje dveře drhnou zvonek nad obchodem zní teď žalostně...“ O nějakém Havlíčkovi ovšem ani slovo. Ale pro porozumění, jak mu v Brixenu bylo, víc, než se nám dnes pilně namlouvá.
   Kaserův osud byl žalostný, jeho rytiny a jiné krátké prózy a úryvky z dopisů, plné trpkých, hořkých zážitků i války a smrti a také „celoevropského čekatele na trůn Otto von Habsburg“, jezdícího na pozvání místního kultury dbalého střeleckého spolku po našich vesnicích, aby nám Evropu poněmčil“, nepůsobí depresivně, právě naopak: od tísně osvobozují. Jako každá velká poezie, ať psaná veršem, ať v próze, jakou psal Norbert C. Kaser.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]