Malíř Kristian Kodet podal v knize MILENCI, ANDĚLÉ A TI DRUZÍ (HART, Praha 2001, váz., 72 str.) svědectví o svém otci J. Kodetovi a dědečkovi E. Kodetovi - známých českých sochařích. Těžištěm jeho vzpomínání je však především autobiografie. Odehrává se v Čechách, Bruselu, Švýcarsku i v USA - a vrací se opět do Čech. Na jih té země, kde si jeho otec v Klenovicích u Soběslavi kdysi vybudoval ze staré stodoly ateliér. Mozaika života Kristiana Kodeta je složena z řady juvenilních a pozdějších dojmů. Umělec se přiznává, jak procítěně již jako mladík "maloval mrtvé v hrobech, kteří si dole pod zemí spolu vyprávějí". Ale ještě předtím, než se dozvíme o jeho studiích na Královské akademii des Beaux Arts v Bruselu (kde vzhledem ke svému nadání přeskočil dva ročníky), kniha nám prozradí, jak pracoval v provozních dílnách Městských divadel pražských (kde si zahrál i na jevišti), kam byl doporučen svým svérázným otcem, volícím často zemitá, neučesaná slova.
   Krátce členěné kapitoly nás vedou složitými životními a tvůrčími etapami umělce a převládá v nich optimismus nad nostalgií. Riskování, dar silné vůle k statečnosti, spousta známých v celém světě, to vše představuje součet odvahy a štěstěny. Nemalou mediální popularitu si získal Kodet i tím, že Bílý dům zakoupil pro prezidenta R. Reagana umělcův obraz anděla Freedom a prezident USA napsal malíři povzbuzující dopis. Knihu zabydlují ovšem i prostí Američané - čerpadlář u benzinové pumpy, prodávající Kodetovi levně automobil a český lékař, krajan, bojující o život Kodetovy dcery.
   Po třinácti letech pobytu za oceánem se Kodet vrací do své staré vlasti. Poznal mnoho světových síní, ale v opuštěném kostele na někdejším soběslavském hřbitově vybuduje galerii. Pro první vernisáž si tam zapůjčí i obrazy Pabla Picassa.
   Autobiografii nepsal malíř Kodet sám. Vyprávěl ji známému jihočeskému novináři a spisovateli H. Klimkovi. To je ten "a jeden" z titulu této poznámky. Dal životnímu příběhu knižní podobu bez zbytečných epitet. Kniha je prosta skepse, a ani politické křivdy, které Kodeta potkaly, nevolají v ní po rekriminaci. Děj publikace, stejně jako životopis jejího protagonisty, je poznamenán nejen velikostí, ale zároveň i malostí doby, v níž se odehrávají. Ale což složité životní osudy nebyly tak často charakteristické pro většinu umělců? A pak: subjektivní úhel pohledu na každou dějinnou epochu se postupem času, jak nám to ilustruje historie, mění.
   Kodet odešel do ciziny definitivně po roce 1979 a od roku 1990 pokračuje ve své tvůrčí činnosti opět v Čechách. Úspěšný výtvarník opustil vědomě dobré umělecké postavení v USA a neváhal se vrátit trvale do své rodné země. Jeho dílo a dílo jeho předků je natrvalo umístěno v Soukromém muzeu Kodet (založeném a otevřeném umělcem roku 2001 v Táboře).
   Publikace je vkusně upravena a doplněna četnými fotografiemi. Potřebujeme více nakladatelů a autorů, kteří by uprostřed komerční a úpadkové literatury nabídli čtenářům monografie o lidech, kteří jméno naší rodné vlasti zapsali do paměti lidstva...

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]