A nyní přinášíme novou povídku z připravovaného druhého rozšířeného vydání knihy.

   "Jen jedno pívo a ruma, no tak...," škemral chraplavě Peterka. "No tak, Rudi..."
   Hostinský se soustředil na plnění sklenic pivem a mlčel.
   Peterka se rozpačitě ohlédl. Od dvou stolů nejblíže k výčepnímu pultu zachytil škodolibé úsměvy. A zvědavost.
   "Slyšíš, Rudi..."
   "Tak hele, Peterka..." Hostinský sáhl po kasírtašce a vytáhl jakýsi lístek.
   "Dlužíš mi... Moment... Dlužíš mi už tři sta padesát tři korun. Pinktlich. Dokud nezaplatíš, nedostaneš ani sodovku. A neser mě. Když na to nemáš, tak nechlastej."
   Peterka, hubený šlachovitý třicátník divokého vzezření, neholený a usmolený, hleděl rozpačitě mezi sklenice u výlevky.
   Jeho dva chladnokrevníci, se kterými pracoval v lese, zapřažení ve voze bez postranic, trpělivě čekali před hospodou. Byli vychovaní. Když se totálně opilý Peterka vypotácel z lokálu, stihl ještě povolit brzdu a zamumlat "jeď!" Koně ho spícího sami spolehlivě přivezli k domu. Někdy spal na voze až do rozbřesku.
   Peterka, přezdívaný Kovboj, byl asociál, jakých však bylo ve vesnici víc. Bydlel se svou ženou a třemi dětmi v ošuntělém statku pod lesem. Jeho zanedbaná rodina mu byla odpovídajícím doplňkem.
   "Kovboj by rád ohnivou vodu," ozvalo se od jednoho ze stolů, "ale dolary došly."
   Ozval se hurónský smích. Hospoda se často bavila na Peterkův účet, ale zpravidla mu to vyneslo nějaké to pití. Dnes však ne. Všude bylo před výplatou.
   "Ty, Rudi," oslovil Peterka hospodského, "něco bych ti ukázal..."
   Hospodský ho odstrčil a s věncem čerstvých půllitrů v ruce odešel mezi stoly.
   "Tak co tady furt postáváš," řekl nevrle, když se vrátil.
   "Něco bych pro tebe měl," zašeptal spiklenecky Peterka. Ale šeptat nebylo třeba, ostatní hosté si už kočího nevšímali.
   "Co jako?"
   "Tady to nejde," ohlédl se rozpačitě Peterka. "Co takhle tamhle... do kuchyně."
   Hostinský se na Peterku zkoumavě podíval a potom kývl hlavou. Šel první, Peterka za ním.
   V kuchyni, stále pomrkávaje k otevřeným dveřím, Peterka vytáhl z kapsy balíček. Neuměle poskládaný novinový papír poutala červená guma ze zavařovací sklenice.
   Peterka sundal gumu, rozbalil noviny a obsah balíčku podal hostinskému. "Tak hele!" pravil významně.
   Hostinský se nevěřícně probíral černobílými fotografiemi.
   Byla na nich paní Peterková.
   Nahá a v různých pozicích. Na všech fotografiích se laškovně smála do objektivu. Některé fotografie byly podřadnou pornografií.
   "Ty vole," řekl uznale hostinský a znovu listoval snímky.
   "Ty vole, kdo to fotil? Copak ty máš foťák?" zeptal se podezřívavě.
   Peterka krčil rameny a potutelně se usmíval.
   "To je přece jedno, ne? Sou tvoje, všechny... Za flašku rumu," vyhrkl, jako by nevěřil, že dokáže svoji nabídku vyslovit.
   "Pomalu, pomalu," řekl hostinský probírající se teď mnohem pomaleji Kovbojovou galerií.
   "No ty vole," opakoval.
   Hostinský oddělil jeden obzvlášť pikantní snímek od ostatních a s uznalým úšklebkem konstatoval: "Teda...Ta tvoje stará..."
   "Tak dáš?" ptal se nedočkavě Peterka.
   "Co mám s tebou dělat," vzdychl hostinský.

   Okrskář Veřejné bezpečnosti, malý a tělnatý podpraporčík, zajížděl do vsi tak dvakrát týdně. Zpravidla v úterý a v pátek. Zaparkoval svou služební modrobílou motorku s plexisklem u prodejny masa a uzenin a dal si párek a pivo.
   Upovídaný řezník mu vždy sám od sebe vysypal všechny novinky. Tentokrát měl pro policistu případ, jaký v obci ještě nebyl.
   "Prodávaj' se tady prasárny," sděloval významně polohlasem. "Vopravdický prasárny! Takový ty fotky... Porno! Šoustá se na nich. Povídal to starej Meier, prej to viděl v hospodě."
   Okrskář se na řezníka znuděně podíval. Kousl do párku, pak si utřel mastné prsty do kalhot a sáhl do náprsní kapsy.
   "To jako myslíš tohle, jo?"
   Řezník převzal několik fotografií. Díval se na paní Peterkovou s takovým vytržením, že mu poklesla brada.
   "Taky jsem je koupil od Peterky," lakonicky konstatoval okrskář. "Vždyť je to chudák. Třeba všechno neprochlastá a Peterková dostane aspoň nějaký prachy. Vona a děti. A tohle" - okrskář cvrnkl prstem do fotografie, kterou řezník právě studoval - "tohle přece není žádný porno. Dyť se podívej, jak vypadá..."

   Truhlářský dělník a invalida Erwin Meier, který se vrátil z východní fronty bez kusu levé nohy, se svou manželkou už dobrých patnáct let nic neměl. Vymlouval se na zranění. Prostě - asi mu to zasáhlo nejen nohu, či co...
   Paní Meierová tomu věřila a rezignovala. Koneckonců, stávají se horší věci. Nevěděla, že příčinou absence sexuální stránky jejich manželství je ona sama. Meiera jeho manželka nikdy jako žena nepřitahovala. Jejich válečné manželství bylo dojednáno rodiči obou stran a spočívalo původně na majetkových základech - těmi byla fúze truhlárny starého Meiera a pily starého Müllera, otce nevěsty.
   Po válce neměl veterán Meier ani truhlárnu, ani pilu. V truhlárně však nadále pracoval jako dělník. Dřevu rozuměl a měl ho rád. Ne tak svou ženu.
   Stalo se, že jednoho večera přistihla paní Meierová svého manžela při samohaně.
   Meier se jí oddával v kůlně na dvorku a inspirací mu byly fotografie, které se po příchodu paní Meierové snesly na zem. Meierová po nich hmátla, vrhajíc znechucený pohled na svého rozpačitého manžela. Do křiku a nadávek se pustila až poté, co zjistila, kdo vlastně přivodil jejímu manželovi vzrušení, o kterém si myslela, že zmizelo kdesi u Smolenska.

   Paní Meierová napadla fyzicky paní Peterkovou před konzumem Jednota.
   Počkala si na ni, v pondělí ráno si chodila pro čerstvý chleba polovina vesnice.
   "Du Hure, ty kurvo, ty mrcho, du Schlampe," křičela německy i česky. Peterková mlčky odrážela nákupní taškou rány klackem, uštědřované jí Meierovou.
   Z nákupu nic nebylo. Peterková se dala do běhu směrem k domovu a Meierová za ní ještě hodila několik kamenů. Házet však příliš neuměla. Poměrně početné ženské publikum postávající před konzumem však ocenilo i takový výkon. Ostatně - kdoví, kolik jejich poloviček bylo Kovbojovými zákazníky...
   Nedlouho poté Peterkovi z vesnice zmizeli. Neznámo kam. Jedna z fotografií paní Peterkové, ta z méně lascivních, byla dlouho přilepena na výčepní pult v hospodě. Pak se ztratila i ona. Prý ji ukradl truhlář a invalida Meier, ale potvrzeno to nikdy nebylo.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]