Vyrůstala jsem na ilustracích Vladimíra Fuky. Byla to nejen knížka básní Oldřicha Syrovátky Zatím co ty spíš, ale později i Dětská encyklopedie, kterou v roce 1959 poprvé vydalo nakladatelství Albatros. S hesly, jež napsal Bohumil Říha.
   Co by všechno dnes museli ti dva překreslit, přepsat?
   A: "Agronom zkouší zralost pšenice. Zrno už tuhne. Zítra vjedou na pole kombajny", čteme stručnou charakteristiku jednoho z prvních hesel, pod kterým následuje drobnějším písmem: "Když se obilí neurodí, družstevníci vyčítají: Agronome, jak jsi hospodařil?" Zdravě opálený chlapík s čepicí do čela a vousy klasů za zády ztratil dnes svoje povolání. S jedním jsem jela minulý rok po příletu z Tel Avivu z letiště. Byl nešťastný, že dělá taxikáře, že zemědělci, aby byli vidět, musí sypat na silnice zrno, brambory i cibuli.
   B: Na obrázku je nádherná bedna stlučená z dřevěných prken, žlutá bedna s nápisem Cairo. V pozadí jeřáb. "Bedna za bednou se stěhuje do vagónu. Posíláme v nich zboží do celého světa."
   O stránku dál narazíš na jinou bednu. Na polorozbořenou chatrč oblepenou nápisy Margarín a Sana. "Dnes už není u nás slyšet, že by měl někdo hlad. Lidé chodí také dobře oblečeni, zvlášť dětem to pěkně sluší", praví se pod heslem Bída. Proč? Inu prý proto, že "naše republika je bohatá a má taky pracovitý lid, úrodná pole, sady, lesy, uhelné doly, naleziště železné rudy i jiných nerostů, továrny, lázně..." Před Bohatstvím je ale ještě pěkně nakreslený Bodlák. "Neroste tam nic, jen bodlák", říká pan Říha, já k tomu připisuji: "Miss soutěže Květina 2000."
   Na cestu bodláčím musíš mít pevné Boty. Klouček je čistí pěkným kartáčem. Také jsem věřila, že podle bot "se pozná člověk", že velikost nohy je známkou chytrosti a byla pyšná na tatranky. Co ale, pane Fuko, řeknou dnes dětem boty, na které nenapíšete značku? I když je pro ně pořád stejně krásné vaše Brouzdat se. Nebo ne? Nebo se brouzdají po obrazovkách počítačů místo v kalužích? Místo u Břehu, který "vede řeku až do moře?"
   Přemýšlím, co pro ně má Cenu. U hesla Cena visí poutač Na zimu i Léto. A pod ním zase boty, boty. Co stojí cvičky a co kožené boty? Snad každý (včetně toho kluka v námořnickém oblečku za výlohou) si kdysi myslel, že si za desetník může koupit všecko a že "jednou snad přijde čas, kdy bot bude tolik, že nebudou stát docela nic". Ten čas je tady. Hrabárna obnošených věcí z Německa. Burzy snů, na které jedeme v džínách za desetikačku na Šumavu, se zájezdem nazvaným Kam se dříve nesmělo I. a II. "Lehké boty, batoh na záda, plášť do deště a hurá na cestu!", křičí Toník, ukazuje prstem na modrou značku, ale tatínek se směje a obrací ho, chudáčka, zpátky: "Naše země je veliká!"
   Z Cestování "přesurfuji" očima k Cizinci. Před kolejemi stojí muž snědé pleti v bílém turbanu. Byls to ty, dědečku, s kým jsme podepsali smlouvu, v níž jsem paní prezidentová a ty mi nosíš kufry do letadla, zatímco tys můj kufr každé léto vynášel po třech schůdcích do exotického světa české chalupy. Cizinec na obrázku stojí, osamocený jako dnes já, drží v jedné ruce kufr. Je to Ind, nikým neuspaný Ind, který neprohrál při hře ve skořápky jako jednou na nádraží moje matka, který nenačapal v nočním kupé mladíka, jenž obrací ze strany na stranu mou černou péřovku, abych - vzbuzena nějakým zázrakem - se ho ptala: Vy tu taky spíte?, a on na to: Nezlobte se, máte tam všechno... Tenhle opravdický cizinec se ptá se na cestu a "vrátný mu zdvořile vysvětlil, kudy má jít do lázní".
   Č: Československo! Džbán u Modry. Pivní sklenice s pěnou u Plzně. Stádo oveček u Malé Fatry. Dóm v Košicích. Gerlachovský štít 2655 m. Kousek od štítu bydlí má tatranská bytná, paní Marta, která jezdí za svými dětmi do Rakouska. Nakolik ještě platí: "Kdyby mne někdo hledal na zeměkouli, nenajde mne nikde jinde než v Československu. Tam je můj domov."?
   Dům. Dvě obnažená patra. "Svítí tam elektrické světlo, teče voda... Dřív měli bohatí lidé veliké domy a obývali je sami. Dnes chce mít každý normální byt s příslušenstvím, nejraději v novějším domě." Řekněte, koho by napadlo bydlet v papírové krabici v garáži? Také pod G je tučně: "V garáži člověk nebydlí. Schovává tam svoje auto." Bezdomovci učinili z dospělých tříleté. Už dávno neplatí ani Hnízdo. "Na hnízdě sedí pěnkava, nech ji na pokoji!" Ne a ne-ne-ne-ne-chám, nezaplatila nájem, křičí domácí a z jeho úst letí vzhůru Jiskra nenávisti.
   J: Lokomotiva uhání a z komína vyletují jiskry. Vlak jede temnou nocí. "Je však ještě jedna zvláštní jiskra, a to jiskra elektrická. Spolehlivě a přesně zapaluje směs ve výbušných motorech automobilů a letadel a v pravý čas rozněcuje trhavé nálože. To všechno dokáže malá elektrická jiskra."
   Je skoro půlnoc, člověk neví, jestli už sní, nebo ještě bdí. Ale jiskra padá na pouzdro na doklady. Je v něm založená, také už dávno zmizelá, tmavohnědá bankovka. M prostě znamenalo Mzda a N byl nákup holčičky, která si nejde k Donaldovi pro figurku ještěra v happy mealu - chaloupce plné hranolků, kuřecího masa i hračky -, ale spěchá podat zprávu, faxovat nebo e-mailovat o nákupu v první samoobsluze: "V mase se nemohu splést, protože je tam všechno napsáno, nemůže se mi stát, že bych utratila víc než 25 korun, které mi s sebou maminka dává."

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]