Neobvyklou debatu, ve které se politika, ideologie a prezidentský předvolební boj navzájem prolínají, vyvolala v USA kniha konzervativního publicisty a komentátora Jonatana Goldberga. Kniha nese provokující název LIBERÁLNÍ FAŠISMUS a na téměř 500 stránkách se zabývá tajemnou historií americké levice, ale též mnoha osobnostmi od Mussoliniho až po politiky zabývající se politikařením. V obdobných bestsellerech se bez velkého uzardění skrývají - v americkém chápání - levicový liberalismus nebo sociální demokracie, ale též terorismus, a demokraté tu bývají paušálně označováni za zrádce.
   Avšak Goldberg si dělá nárok na označení historika a již na str. 3 čtenář najde oblíbené slůvko »spor historiků«. Liberalismus v americké politice již dlouho neznamená to, co si pod pojmem liberalismus představují Evropané. Ve dvacátých a třicátých letech minulého století sloužil výraz liberalismus jako označení jakékoli sociální reformy, kterou tenkrát bylo možné označit za pokrokovou. Později se termín »liberální« používal jako synonymum k New Deal (Nový úděl), což měl být Rooseveltův »stát blahobytu«.
   Goldberg historii s pojmy znovu oprašuje. Je zneklidněn, že jeho političtí protivníci označují Bushovu vládu za »kryptofašistickou« a tak vše otáčí a poukazuje na to, že pokrokoví politici kdysi obdivovali i Bismarcka a že jejich liberalismus není anglosaský, nýbrž »pruský«. Za prvního fašistu by podle něj neměl být považován Mussolini, ale - což vyrazilo dech mnohým historikům ideologií - Woodrow Wilson, který jako prezident za první světové války zmobilizoval celou společnost, založil první ministerstvo propagandy, cenzuroval tisk, zřídil policejní stát a nechal zavřít desetitisíce občanů. Wilsonovi poradci prý překonávali Nietzscheho a kvůli »zhodnocení všech hodnot« zavedli totálnímu zglajchšaltování společnosti pro pokrokové cíle. A tím se vlastně také stávali fašisty, i když jen »spřátelenými fašisty«. Goldberg definuje fašismus jako »státní náboženství« a neustále zdůrazňuje, že ani antisemitismus, ani výkon moci násilím nejsou nutnými znaky fašistické ideologie.
   Kdo se ve dvacátých a třicátých letech minulého století označoval za liberála, téměř vždy obdivoval Mussoliniho, i když Nový úděl nesl autoritativní znaky. Kennedy a jeho nástupce Johnson byli též nositeli této »roztomilé« varianty fašismu. Goldberg rovněž uvádí, že Hillary Clintonová je svými protivníky označována za »Hitlery«, čili zástupkyni »fašismu s lidskou tváří«.
   Strukturální podobnost Nového údělu, národního socialismu a fašismu nejsou již od dob prací Wolfganga Schwivelbushe žádné tabu. Goldberg přímo uvádí, i když je to popíráno, že Clintonová prý plánuje genocidu. Tvrdí to v hodnocení Goldbergova díla profesor Jean-Werner Mülleer z univerzity v Princetonu (USA), který je autorem publikace Constitutional Patriotismus (Konstituční vlastenectví).

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]