O europoslanci Jiřím Maštálkovi je známo, že jako člověk a politik, mající nevšedně pozitivní vztah k literatuře a kultuře vůbec, podpořil (v prvé řadě finančně) vydání více publikací, včetně kupříkladu reprezentativní a nadmíru významné knihy předního českého archeologa Zdeňka Klanici. V posledních měsících spatřily světlo světa čtyři zajímavé tituly, jež nesou rovněž „pečeť“ Jiřího Maštálky. A lze si jen přát, aby i další knižní projekty, pokud se J. Maštálka rozhodne pomoci je realizovat, byly neméně přínosné.
   Vzpomínky na život v klusu – to je název rozsahem spíše skromné knížky, kterou napsal Václav Volfík, a jež mohla vyjít právě díky podpoře europoslance Jiřího Maštálky. Kdo je Václav Volfík? Plukovník Československé lidové armády ve výslužbě, rodem i místem dnešního pobytu pravověrný Chod, a to z Postřekova.
   Vzpomínky na život v klusu jsou v prvé řadě vzpomínky na službu v armádě, ovšem autor vylíčil v hlavních rysech celý svůj pestrý život – od dětství a mládí až po současný život, jenž je stále činorodý. Je důležité, když lidé jako je plukovník Volfík píší své vzpomínky. Je to důležité proto, že obrazy nedávné minulosti, předkládané dnešním mladým generacím novodobými „kulturtrégry“ jsou notně křivé a rozmazané, takže o to cennější jsou osobní svědectví. „Publikace nepopisuje dějiny Československé lidové armády, nemá být historicky objektivním průvodcem, naopak překládá veřejnosti osud jednoho konkrétního hmatatelného člověka,“ upozornil J. Maštálka ve svém úvodu ke knížce. Zdůraznil také, že její vypovídací hodnota tkví právě v tom, že jde o svědectví o dané době z pera člověka, jenž v té době žil a pracoval.
   Václav Volfík (nar. 1930) popsal nepatetickým a zcela věcným stylem svou cestu profesionálního vojáka – dělostřelce a velitele raketových jednotek v době studené války. Bez jakékoli snahy po hledání senzací, celebrit a líčení okázalých událostí vylíčil nelehký vojenský život odehrávající se z větší částí u bojových jednotek v západních Čechách v padesátých až osmdesátých letech. Své místo zde mají i různé mezilidské peripetie, vztahy a kolize, a to i na politické úrovni, neboť doba, ve které V. Volfík sloužil u ČSLA, byla poznamenána závažnými společenskými zvraty včetně toho posledního z roku 1989. Však také do výslužby odešel plukovník Volfík k 1. březnu 1990… V závěru své knížky líčí V. Volfík své současné politické a společenské aktivity, kterých – přes jeho věk – není málo. Knížku vhodně doplňují fotografie a faksimile dokumentů.
   Zemědělství v globalizovaném světě je další publikací, vydanou Jiřím Maštálkou. Publikací tentokrát úzce odborně zaměřenou, jejíž vydání podpořila levicová frakce GUE/NGL Evropského parlamentu. Potřebnost takové knížky pro českého čtenáře, zajímajícího se o problematiku zemědělství obecně, je nesporná: navzdory hustým elektronickým informačním sítím, jež nás obklopují, není snadné dostat se k faktům dokumentujícím tristní stav českého zemědělství a jeho neutěšenou perspektivu.
   Po obsáhlé studii nazvané Vývoj Společné zemědělské politiky, její cíle a reformy, věnované jedné z politik Evropské unie (právě tato kapitola je velmi cenná pro svůj komplexní pohled na zkoumanou problematiku), následuje stať dvou teorií i praxí „prověřených“ zemědělských odborníků: doc. Ing. Františka Čuby, CSc. a doc. Ing. Josefa Hurty, CSc. Jejich společné teze se v prvé řadě týkají faktorů ovlivňujících zemědělskou výrobu, zejména pak podmínek potřebných pro příznivý vývoj zemědělství, a to v obecné rovině. F. Čuba a J. Hurta končí své pojednání konstrukcí jakéhosi modelu moderního zemědělského podniku z hlediska jeho možných forem a náplně činnosti.
   Dlouhodobý a soustavná zájem europoslance Jiřího Maštálky o problematiku životního prostředí se odrazil mimo jiné ve sborníku nazvaném Kodaň – a co dál?, na jehož vydání rovněž participovala frakce GUE/NGL. Tato knížka svým způsobem navazuje na publikaci Životní prostředí – věc veřejná, kterou J. Maštálka vydal už před třemi lety. Jak uvedl europoslanec Maštálka v úvodu, aktuální knížka reaguje v prvé řadě na neúspěšnou „ekologickou“ konferenci v Kodani konanou v roce 2009, kdy tato původně ambiciózní akce „ukázala neschopnost států (jejich jednotlivých představitelů) vycházet z předpokladů, že chování jednotlivých vlád v oblasti boje proti negativním klimatickým změnám, je především určována ekonomickou situací jednotlivých zemí“.
   Publikace Kodaň – a co dál? má poměrně pestré autorské složení. Vedle J. Maštálky přispěl zásadní statí – z pohledu koncepce sborníku – ekologický odborník Vladimír Mana; kritické pohledy na rokování v Kodani přibližují příspěvky přímých účastníků rokování, v tomto případy Maštálkových kolegyň z frakce GUE/NGL Bairbry de Brún (Irsko), Kartiky Tamary Liotardové (Holandsko) a Marisy Matiasové (Portugalsko). Ohledně přístupu k řešení globálních ekologických problémů J. Maštálka závěrem shrnul: „Je zřejmé, že další řešení musíme hledat a nalézat v dialogu. A to v dialogu velmi podrobném, který bude veden napříč politickými směry, napříč státy a napříč celými generacemi. Současná ´politika strašení´ přitom jenom oddaluje možnost zahájení skutečně seriózního dialogu o cílech a prostředcích adaptace lidské společnosti na trvale probíhající klimatické změny.“
   Svým způsobem výjimečná, byť rozsahem skromná knížka nese zvláštní název: Klatovské karafiáty. Nejde však o nějakou metaforu. Pěstitelé karafiátů mají totiž své významné místo ve společenském životě Klatov a jejich „posedlost“ těmito květinami je vpravdě ušlechtilá. Však také přehled vypěstovaných druhů zahrnuje taková jména, jako například Kněžna Libuše, 1. máj nebo Alois Jirásek… Knížka, jejíž vydání podpořil Jiří Maštálka při příležitosti 750. výročí založení města Klatov, však neobsahuje jen čtení pro zájemce o květiny, ale obsahuje také informace o historii města včetně pojednání o rodu Olšanských, kteří stáli počátkem 19. století u počátků slavných „klatovských karafiátů“.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]