Na řádění tiskařských šotků jsme si již stýskali. Ale co to je proti působení elektronických šotků, nesouměřitelnému kvalitou i kvantitou. Tiskařský šotek umí záměny písmen, vynechávky slabik či slov, přehozené či vynechané řádky.
   Avšak elektronický šotek pohotově dodá a přitom promísí a promíchá celé odstavce informací. Postihlo to nedávno autora (OK 28/2010), který si ťukl na písmeno R, počáteční písmeno jména osobnosti, kterou chtěl citovat. Než se nadál, měl žádané údaje na papíře. Jenže ty údaje se netýkaly jen té uvažované osobnosti, ale i osobnosti jiné, také se jménem
   na R a kupodivu i v lecčems jiném podobné.
   První osobnost je muž, známý ve světě literatury. Octl se ve sporech tábora humanistů a evangelíků s pravověrnými katolíky a scholastiky. Patřil k humanistům. Ve svém díle bojoval proti pokrytcům, zhýralým mnichům a „jiným takovým sektám, které se přestrojují jako masky, aby oklamaly svět“. Snil o svobodné výchově, svobodném životě, o přirozené lidskosti a dobru. Pranýřoval prázdný formalismus, nesnášenlivost a fanatismus, větřící všude kacířství. Jeho knihy budily zájem, vyvolávaly spory, byly i úředně odsuzovány a zakazovány. Jako muž tolerantní a spravedlivý stal se předmětem útoků z obou stran, katolické i evangelické. Byl pronásledován, skrýval se, vděčen za dočasné útulky u svých příznivců.
   Druhý, známý nejen ze světa literatury, se octl ve sporech tábora osvícenců a konservativních tradicionalistů. Byl kritický k oběma táborům. Pranýřoval zkaženost a nespravedlnost společenského zřízení. Toužil po svobodném životě, po návratu k přírodě a přirozenosti. Toužil však také po rovnosti. Tvrdil, že nerovnost se rodí ze soukromého bohatství a že
   státy, jež je legalizují, se stávají kořistí boháčů, kteří nakonec zotročí lidský rod. Znepřátelil si spoustu lidí, jeho knihy byly odsuzovány a páleny, on sám se stal štvancem, odkázaným na dobrodiní svých dočasných ochránců.
   Víte, kdo byli ti muži, které šotek smísil a předložil čtenáři pod jménem prvního z nich? Ale ovšem, byli to Francois Rabelais (1495-1553), autor fantastického románu nenasytné renesanční touhy po životě, Gargantua a Pantagruel, a Jean Jaques Rousseau (1712-1878), autor slavné úvahy romantického střihu Zda pokrok ve vědách a v umění přispěl k zhoršení či zdokonalení mravů a neméně slavných dalších děl, jako O původu nerovnosti mezi lidmi, Společenská smlouva, Emil. „Rousseau to zavini,“, zpívá Hugův Gavroche v Bídnících. Tedy - všechny společenské převraty v nové době.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]