Ježek Bořislav se během svého šťastného dětství rád díval na populární dokumenty o zvířatech. Nejhlubší a zároveň nejpochmurnější dojem v něm zanechaly výjevy ze života tučňáků a zvlášť mravenců. Byl šokován tím, že tito tvorové jsou schopni žít ve společenstvích, kde se silní nemají šanci odpoutat od slabých, kde každý musí žít tak jako ostatní, kde život nemůže být ničím jiným než bezvýsledným mlácením krumpáčem do země po boku desítek a stovek dalších kopáčů. Bořislav se začal lépe rozhlížet kolem sebe a nabyl vtíravého dojmu, že prostředí, ve kterém žije, není až tolik odlišné od toho, co z hrůzou sledoval v televizi. Pociťoval nenávist k podivné ježčí komunitě a rozhodl se, že za žádnou cenu nechce žít tučňákizujícím pseudoživotem a že rozhodně vykoná skutky, na které se bude vzpomínat.
   Zdálo se však, že k tomu nemá ideální předpoklady. Ač hledal, seč mohl, nenašel v sobě žádnou výjimečnou schopnost, navíc nedisponoval výrazným charismatem, jež by mu umožnilo ovlivňovat své okolí. To ho však těžko mohlo otrávit. Byl odhodlán k těžkému boji za vlastní budoucnost.
   Pro začátek si postavil skromný cíl - chtěl se stát respektovaným ve svém třídním kolektivu a snažil se proto být vždy právě tam a tehdy, kde a kdy bylo třeba. Byl brzy nucen zbavit se přítěže v podobě svých nečetných přátel, ale odměna byla sladká a přesně podle požadavku - byl všude vítán a zvlášť dobře mu dělalo, že ho ve škole zdravili skoro všichni, kdo kolem něj prošli.
   Když se později nedostal na vysokou školu, zvolil variantu B - vstup do jediné a vládnoucí ježčí politické strany - Strany pro zářnou budoucnost ježků. Byla to strana, kde o všem rozhodovala její padesátihlavá rada, která ještě nikdy neměla nikoho ve svém čele. Bořek tady ucítil svou šanci.
   Narazil ale na staršího ježka jménem Vojimil, který při naplňování stejných ambicí již notně pokročil a byl na nejlepší cestě k vrcholu. Bořek se mu vetřel do přízně a odměnou za různé úsluhy, jako například vytvoření "přemlouvací" pracovní skupiny určené k umlčování různých zastánců starých pořádků, dostal od Vojimila slib přenechání jeho místa po odchodu z funkce.
   Vojimil byl skutečně brzy zvolen prvním předsedou strany a Bořka prosadil jako místopředsedu. S tím se však Bořek nemínil spokojit a po několika letech usilovného získávání vlivu rozpoutal proti Vojimilovi velkou kampaň a nakonec dosáhl jeho odvolání a svého zvolení na jeho místo.
   Bořek se na novém místě činil - srdnatě se postavil za druhová práva ježčí menšiny, žijící až do té doby v poklidu v soví části lesa, a tito ježci si díky tomu svou hroznou situaci uvědomili. Sovy nevydržely následující nátlak a teror ze strany ježků a odletěly si hledat jiná sídla. Bořek se potom pustil do ostré kritiky veverek, užovek a dalších zvířat drze parazitujících na ježčím území, takže i ta se odebrala k odchodu. Ježci běhali po lese s portréty svého vůdce a zbožňovali ho, a než si uvědomili, že monoetnický les není ideálním stavem věcí, byl již Bořek po smrti.
   Bořek umíral bez skutečných přátel, obklopen ježky snažícími se jen využít jeho postavení, kolem sebe viděl intriky, pokrytectví a bezskrupulózní boj o moc, tedy prostředí, které sám vytvořil. I když si to uvědomoval, zůstal na sebe až do konce hrdý, že se nepoddal svému osudu a změnil běh dějin.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]