Před 125 lety vyhořelo Národní divadlo
   
   Jen narychlo, provizorně, k vzácné návštěvě následníka trůnu v červnu 1881 otevřené Národní divadlo, dokončované během divadelních prázdnin, aby pak v září mohlo být otevřeno v plném lesku, v pátek 12. srpna večer vzplálo a vyhořelo. Patříce na tu hroznou spoustu požární jen tím můžeme se těšiti, že větší část umělecké výzdoby divadla jest zachována, bilancoval Světozor právě týden po šokující události; zničena ovšem krásná opona a strop s obrazy Ženíškovými, zato loggia zachována jest úplně, rovněž průčelí nábřežní, foyer a spojovací síň se skvostnými malbami. Rovněž zachráněny malby Hynaisovy v místnostech královských, pak celá knihovna divadelní a větší část nové garderoby. Velikou ztrátu utrpěl B. Šnirch, neboť zničeny jsou jeho modely trig, na nichž po dvě léta pracoval. Škoda požárem způsobená páčí se výše jednoho milionu zlatých, což částečně nahraženo jest pojištěním v sumě asi 400 tisíc zlatých.
   Uklidňující pasáž, vypočítávající, co vše zůstalo ušetřeno pohromy, nic neměnila na obecném zděšení, které vyjadřuje (vedle například prvních stránek deníků, graficky upravených jako smuteční oznámení, pateticky volající např. v Národních listech ráno po požáru Zalkej vlasti! / Zastři sobě tvář, Čechie! / Veliké Národní divadlo shořelo!) také citovaný článek ze Světozoru:
   Tak tedy národ náš opět zklamán jest v nejkrásnější své naději!
   Pohroma se jevila o to hroznější, oč větší naděje se po celá desítiletí do vybudování důstojného Národního divadla vkládaly. Těšili jsme se jako děti na den, kdy konečně bude nám vstoupiti do řady vzdělaných národův, psalo se den po požáru v Národních listech. A hořkost stupňovalo vědomí, že plamenům za oběť padly a přišly nazmar velké náklady, vynaložené často za cenu těžkého odříkání národa, který byl jako celek ještě velice chudý.
   Když onehdy vydávajíce číslo slavnostní se zvláštním vytkli jsme důrazem (napsal týden po požáru Světozor), že z mozolů české chudiny, tedy ze samých obětí zbudováno bylo naše divadlo Národní, tehdy jsme se toho nenadáli, že tato oběť bude obětí zápalnou...
   A tak jako ve většině českých listů a časopisů ani Světozor nezůstal u naříkání, ale volal po vzdorné obnově zničeného symbolu a neignorovatelného důkazu kulturní vyspělosti národa:
   Shořelo nám divadlo vybudované z příspěvků české chudiny; komu posud všechen lidský cit neutuchl v srdci, ten přispěje nyní hřivnou svou, aby tento pomník naší probuzenosti nezůstal ruinou, nýbrž aby jako Fénix omládlý povstal z popelu. Že naše chudina jest ochotna přinášeti další oběti, o tom svědčí již nyní dlouhé výkazy příspěvků v denních lidech; avšak nyní jest také na boháčích, aby přispívali. Zvláště pak očekáváme s důvěrou, že naše šlechta, kteráž dosud byla k dílu tomu netečnou, nyní se přihlásí k tomu lidu, mezi nímž žije a tyje, a že svých přebytkův, jež nakládá na svoje vyražení, poskytne aspoň tolik, kolik sobě a své rodině utrhoval od úst náš dělník, náš průmyslník, náš rolník, náš vlastenec.
   A neuvěřitelné se stalo skutkem, řečeno s Hrabalem. V dlouhých výkazech příspěvků na znovuvybudování ND nalézáme například pět dní na to v Národních listech příspěvek sto zlatých od Eleonory, hraběnky z Kouniců, i sto zlatých z rodiny lékárníka B. Fragnera, tři zlaté od tří vlasteneckých služek Katy, Fanny a Anny z domu 74 ve Spálené ulici a jednoho zlatého od Marie Grubrové, žebračky ze Zbirohu. Zato Korunní princ Rudolf a princezna Stefanie (tedy ti, kvůli nimž se provizorně otvíralo ND už v červnu) se ukázali; podle Národních listů z 15. srpna věnovali pět tisíc zlatých, tj. asi půl procenta odhadované sumy nutné na obnovu.
   Výkazy příspěvků na ještě krásnější obnovené Národní divadlo dokládají, jak se všenárodní hnutí rozvinulo, a jistě mobilizovaly k soutěži, kdo úměrně svým možnostem, ba i nad ně dá víc. Sbírka započala už večer za požáru; už ve v Národních listech ze soboty 13. srpna začalo i její vykazování:
   Ve prospěch Národního divadla. Čtyři členové Sokola smíchovského místo výletu do Turnova ke sjezdu sokolstva odevzdávají nám v pozdní hodinu noční 8 zlatých s heslem: Vystavíme si ND znovu. - Členové redakce Národních listů: 100 zlatých. - V pozdní hodině večerní upsáno včera v Měšťanské besedě pražské od nevalného počtu přítomných členů 6100 zlatých.
   Příspěvky se scházely ze všech možných míst: z Jihlavy, z Hořovic, ze Zbislavy, z Rokycan atd. Sbíralo se v domech, závodech, v lokálech. Tak pět zlatých vybrali poslední hosté u českého stolu v zadní místnosti hostince p. Rosenbergova, pět zlatých přišlo od dělníků v libeňské továrně na kartouny, jeden zlatý třicet krejcarů vynesla Sbírka malých dítek v domě u Hopfenštoků hasiči smíchovští přispěli 20 zlatými.
   Mezi dárci příspěvků na obnovu čteme ovšem také známá jména autorská. Na Národní tak nepřispěla (půl zlatým) jen Fr. Vejvarová, dcera ponocného, ale i (pěti zlatými) už tři dny před ní Ignát Herrmann. I v čase národního neštěstí trochu šibalsky potměšilý Jaroslav Vrchlický, dal podle výkazu ze 14. srpna 10 zlatých tak, že to rozepsal: pp. Vrchlický a Frída po 5 zlatých (podobně pí Podlipská a Frídová také po 5 zlatých). Pan Julius Zeyer, lumírovec stejně jako Vrchlický, ale mohovitější, nemohl se dát zahanbit, a tak ve výkazu darů ze 17. srpna se uvádí: prozatím 10 zlatých. S deseti zlatými (jak by to byla jakási spisovatelská norma, jen Ignát Herrmann dal jen půl) už předtím přišla slečna Eliška Krásnohorská, a přidala i výzvu: Vlastenky, přispějmež k našemu vzkříšení, mějmež o jedny šaty méně a částku věnujme našemu Důstojnému. Buďme vlastenkami nejen slovem, ale i skutkem.
   Spisovatelským skutkem je ovšem dílo. A literatura, žijící tehdy osudy a nadějemi národa neskonale intenzivněji než dnes, nemohla ovšem k tomu, co se jevilo jako národní neštěstí, mlčet. Navíc Národní divadlo, to přece byla i její věc, ještě ze školy si pamatujeme, co pro vybudování zlaté kapličky nad Vltavou udělal Jan Neruda i jak nevděčně se k němu správa ND zachovala. Když bylo Národní divadlo rok před dokončením (a požárem), pořád ještě chyběly na dovršení díla peníze. Právě spisovatelé tehdy dělali, co bylo v jejich silách (majetkem žádným většinou nedisponovali), aby se nutné peníze sešly. Jaroslav Vrchlický v krásných dnech roku 1880, kdy všeobecné nadšení rozohnilo mysli ku posledním sbírkám na dostavění Národního divadla, leč nebylo až tak velké, aby je nebylo potřeba povzbudit, napsal rozsáhlou báseň (224 veršů) Panteon, ve které ukázal budované divadlo jako uskutečňovanou vizi našich dějin; uvedl do ní Žižku, který se rozhodl odpustit Praze a ušetřit, vida, ač slepý / před sebou město (...) a v jeho středu chrám, jenž všecko předčí, totiž právě to budoucí Národní divadlo. Báseň vyšla jako samostatný tisk nákladem J. Otty a její čistý výnos byl věnován na dostavbu ND. Ještě téhož roku (1880) vyšla i čtyři (!) další vydání. Málokdo ví, že rovněž roku 1880 v květnu vyšla jako List pamětní, vydaný ve prospěch českého divadla Národního Nerudova Romance o jaře 1848, zařazená pak (1883) do básníkových Balad a romancí.
   Není proto divu, že na požár zareagovala česká poezie (ta reaguje vždy nejpohotověji) okamžitě. Neozval se Jan Neruda, téměř celý srpen pobýval na dovolené na Špičáku, ale jistě nejen proto. Zato lumírovci a ruchovci! Jejich básně podnícené požárem Národního divadla mají všechny téměř stejný rozměr: sloky Sv. Čecha 68 veršů, sloky J. V. Sládka 66, přesně stejně jako báseň J. Vrchlického.
   V nejbližším čísle měsíčníku Lumír (z 30. srpna) otiskl J. V. Sládek, který časopis řídil, svou báseň Ku dni 12. srpna 1881. Na budování i zkázu se v ní dívá bělostný anděl, zřejmě anděl strážný českého národa: slyší, jak se "od Šumavy ke Sněžky útesům nese hlas", že "jen našich rukou dílo / pohltil požár - srdce, to nám zbylo", a vidí také, jak "věrní tisícové / sem jako v chrám svůj obracejí krok / a skládají na stupeň oltářový / boháčů zlato i ten halíř vdoví."
   V nejbližším (zářijovém) čísle měsíčníku Květy uveřejnil Svatopluk Čech svou báseň Dva požáry s podtitulem Ku dni 12. srpna 1881, který se bezděčně shoduje s názvem básně Sládkovy. Jak vidět, ruchovci (jejímž nejvýznačnějším představitelem Čech byl), reagovali podobně rychle a i v záhlaví se stejnou prostotou jako lumírovci (Sládek a Vrchlický, o němž bude řeč dál a který své verše o požáru nazval 12. srpen 1881). A také motivicky se obě básně v lecčem shodují, třeba v obraze odhodlání obnovy díla: Aj, vše tu dary snáší v pilném roji / jak do úlů ty včely květů pyl:/ svůj dívka šperk a děcko hříčku svoji, / ba, sám ten žebrák almužny své díl.
   Jaroslav Vrchlický přirozeně nezůstal za svými generačními druhy pozadu a požádán přítelem svým, dramatickým umělcem panem Šmahou, hned po požáru v srpnu 1881 napsal zmíněnou už báseň 12. srpen 1881. Jak řekl pak Vrchlický (který roku 1883 k znovuotevření Národního divadla napsal další verše a spolu s verši z roku 1880, 1881 a 1882 je publikoval jako šesté, rozšířené vydání svého Panteonu), p. Šmaha přednášel báseň mou v četných kruzích a jest známo, jakých získal tenkrát úspěchů a výsledků. Také Vrchlický vyjádřil odhodlání, že zas musí vstáti / v té hrdé kráse naše chlouba, spása. / Ten žár, jímž jeho roztavena krása, / nám šlehl v duše, lhostejnosti masku / strh z nich o ozářil nám poklad - lásku, / jíž opět velké dílo zbudujeme / jen vlastní silou, proto jen, že chceme!
   Vrchlický hledal a našel v pohromě ze srpna 1881 i jeho bezděčný klad: Před požárem tím my jsme vlastně nevěděli, / kdo vlastně jsme, on ukázal nám celý / že národ nyní jedno srdce vroucí...
   V tak vzrušené chvíli sahají po básnickém slově i nebásníci. Ve zprávách o ohlasu požáru zveřejnily Národní listy také neumělé anonymní veršování Ze Zbislavi, ujišťující, že "sklenem chrám ti zase skvoucí". A básnili, byť ne veršem, také novináři. Už jsme si citovali nepodepsaný článek o požáru ze Světozoru, kde se objevil fénix jako pravzor budoucího vzkříšení Národního divadla. Svatopluk Čech postavil fénixe proti jinému bájnému ptáku, zmokovi, duchu zla. A Vrchlický si ponechal fénixe pro triumfální čtvrtou část svého Panteonu, napsanou k znovuotevření divadla v listopadu 1883: To pravý fénix, větší než ten z báje...
   Není zde místo na sledování dalších ohlasů požáru ze srpna 1881 v české literatuře, aspoň letmo si připomeňme, že v próze nejsugestivněji vylíčil ten zlý oheň Jaromír John ve svém Rajském ostrově, který napsal v sám předvečer obrovského požáru, jímž se stala druhá světová válka, a to jistěže na posilu národního vědomí, síly a umění přestát i nejhorší rány osudu.
   Básnická jasnozřivost, když už tu padla o ní zmínka, dá se doložit ale už i z doby před dokončením a požárem Národního divadla. Když se Vrchlického slepý Žižka v Panteonu z roku 1880 dívá do budoucnosti, viděl (jak jsme tu už citovali) chrám, jenž všecko předčí, jak stál ohromný a patřil do Vltavy / a na vrcholu ohněm plápolavý /nes hřeben zlatý hrdě v mračen kraji. Vrchlického Žižka neví, co budova ta tají, / však cítil věštím duchem, že tam blesky / je vryto vše, čím celý národ český / jest, dýše, žije, doufá, věří, bádá... Ale co je ještě zajímavější a o čem by se dalo říci nápodobou názvů knih Ludvíka Součka tušení požáru, to je báseň Staroměstská věž, kterou do Listu pamětního vydaného ve prospěch českého divadla Národního v květnu 1880 pod názvem Národ sobě napsal Jan Neruda (do žádné sbírky ji nezařadil):
   Půlnoc s věže. Věž v plamenech, / zář ku nebi tichá šlehá / a nahoru dolů rej plamenů / jak klikatým bleskem běhá. /.../ Půlnoc šlehá tak noc co noc / a pod věží blaze, němě / jak v hedvábné kolébce Praha spí - / ta Praha, to srdce země.
   Požár v srpnu 1881 zburcoval národ ze snů a spánku. Verše, které napsali o tom požáru ruchovci a lumírovci, mají svá krásná místa básnické prostoty (a tu mám na mysli například šťastný verš Vrchlického o fénixovi větším než ten z báje), ale také místa patosu pro dnešního čtenáře už těžko snesitelného.
   Ale dívat se na ně přezíravě by byl nesmysl. Je v nich, co dnešní české společnosti namnoze chybí: živý smysl pro životodárnou ideu plného, duchovní hodnotou velkého národního života jako příspěvku do všelidské kultury vůbec.
   A (byť až příliš pateticky hlásané) lásky k vlasti. Je jí teď nazbyt?

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]