Česká menšina ve Vídni nacházela kulturní vyžití zprvu v činnosti ochotnických spolků. Již v r. 1863 byl ve Vídni založen první český divadelní spolek Pokrok. Postupem doby českých ochotnických spolků přibylo, mnozí čeští herci se dostali i na jeviště Burgtheatru (Hradní divadlo). Repertoár českých ochotníků byl někdy dosti náročný, později se hrála i Čapkova Bílá nemoc a v sletových obdobích hrávali sokolové u nás již skoro zapomenutou hru Františka Langera Jízdní hlídka v přeplněném Lidovém divadle (Volkstheater).
   V r. 1865 prosadil Jan Harrach povolení Jednoty sv. Metoděje. V r. 1867 byla díky iniciativě akademického sochaře Bohuslava Schnircha ve Vídni založena tělovýchovná jednota Sokol, první veřejné cvičení se uskutečnilo v r. 1882 za účasti delegace pražského Sokola. V r. 1893 byla založena sokolská Dolnorakouská župa.
   Myšlenka založit ve Vídni školský spolek vznikla v r. 1860. Vídeňský školský spolek se jmenoval Komenský a jeho školu v r. 1877 navštěvovalo 70 žáků. Již v r. 1892 se současně oslavovaly 300. narozeniny Jana Ámose Komenského a 20 let spolku Komenský ve Vídni. Českou menšinu podporovala rovněž Slovanská beseda, ale i banka Slavie.
   Dnes je česká škola Komenský oporou české menšiny ve Vídni. O jejím životě a činnosti veřejnost informuje měsíčník Česká a slovenská Vídeň. Studenti Komenského školy mívají v tomto měsíčníku zajímavé příspěvky. Letos měli studenti maturitní ples 24. února.
   Gymnazisté Komenského školy zažili velice pohnuté doby po okupaci (anšlusu) Rakouska. Místodržícím nově zřízené Východní marky (Ostmark) se stal Arthur Seyss-Inquart (Zajíc-Dvořáček), rodák ze Stonařova u Jihlavy, který se se svým týmem fanatických sudeťáků pustil jak do likvidace české menšiny, tak i 200 000 vídeňských Židů.
   K obsazení Rakouska nacisty došlo v březnu 1938, tedy v době, kdy se v oktávě žáci již připravovali na maturitní zkoušky. České školství všech stupňů bylo okamžitě zrušeno. Málokdo si dovede představit statečnost profesorů Komenského školy, kteří dokázali utajeně zorganizovat maturitní zkoušky oktavánů ve svých soukromých bytech, aby teprve po skončení druhé světové války maturanti konečně dostali »válečná« maturitní vysvědčení.
   Zajisté si uchovali hlubší vzpomínky na maturitu než absolventi »jihlavské« obchodní akademie, jejichž válečné potíže kolem maturit byly popsány v článku Maturity za heydrichiády v Obrysu-Kmeni č. 26/2006.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]