Geografická malost je terminus technicus. Za geografickou malost nikdo nemůže. Uvědomila jsem si to poprvé, když pan profesor Marek, sinolog, zavěsil mapu Československa (to ještě drželo pohromadě) na provázek a komíhal jí na podkladu Čínské lidové republiky, obojí vystřižené z atlasu. Až dech se úžil z té malosti...
   Podruhé mi pojem ozřejmila Mařka (novinařka), když se vrátila z návštěvy Kazachstánu, kde oslavovali padesátiletí vzniku písma a tudíž kultury jako fenoménu. Do té doby se tam literatura traktovala ústním podáním prostřednictvím trubadurů – akinů. Ti se doprovázeli na čtyř strunnou dombru a co nebylo super tajné, to věděli zakrátko všichni. Anka, povídá Mařka... ty vzdálenosti – sedm Francií by se v těch prostorách utopilo... a té pokory v lidech...
   A tak mi nechtíc připomněla malost duchovní. Malost duchovní dokáží vyvolat politické peripetie, jen si vzpomeňte na rakousko–uherské vyrovnání nebo Mnichovskou dohodu. Básnická elita se měla následně co ohánět, aby aspoň iluzorně dala věci do pořádku.(...a hle, svět celý zdrtil vůdce slepý / a Táboru se klonil věčný Řím, Sv. Čech. Patroni čeští, stál jsem tam? Stál!, Fráňa Šrámek).
   Kdo má za to, že se v blízkosti malověrnosti pohybuje ubohost, nemýlí se. Takovou ubohost v profesi může vyvolat pocit ohrožení, že by mohl být někdo lepší než já. Z toho důvodu český autor, jemuž se na čas podařilo zdivočet jeden kanál české televize, znectí Johna Updikea, třebaže mu nesahá po kotníky. Obdobně česká prozaička; aby už radši nepokoušela tvorbu, zrobili jí v televizi pořad, kam si zve hosty. Má za úkol mlčet a tvářit se vědoucně. Scénář se daří, dokud neotevře ústa: hovadina stíhá hovadinu. A to si troufne na hodnocení Powersova románu Stopy paměti. Její závěrečný rezultát, že z autora nový Joyce nebude, je věrojatný, protože o to nejde. Powersův román ozdobila doslovem přední česká anglistka, která se v pokoře dovolává názoru Margarety Atwoodové, kanadské prozaičky, několikrát nominované na Nobelovu cenu za literaturu. Tahle skutečnost zůstala nepovšimnuta...
   A třetice všeho... Kde se vzal, tu se vzal, volán anebo nevolán, zjevil se v MfDnes Fantys jakýsi, povoláním anglista a pedagog (učit mě, tak chodím za školu). A tenhle blábolivý pedagog si nastavil laťku proklatě vysoko; poměřit své torzovité znalosti kritika s prózou držitelky Nobelovy ceny Doris Lessingovou, Puklina. A výsledek? Tříšť předsudečných mouder bez uvedení jediného autorčina titulu, mlhavý výklad románové struktury, utajení amatérského historika pro práci s přijatelnými fakty a hlavně – sféry nezpochybnitelných emocí. Duchovní malost anglisty Fantyse tak vynikne o to víc, že na vedlejší straně vystřihla svou recenzi redaktorka MfDnes Vladimíra Šumberová. Jeho spekulativní název – Když ženy byly puklinami - přímočaře deklasovala odpovídajícím pojmenováním: Chytrý a elegantní bestseller. S elegancí ježka se jmenuje. Tak nazdar. A tečka za zprávami.
   Už odmalička jsem milovala bajky. Protože se na našem dvoře producírovala havěť, v chlívku mečely kozy a pochrochtával čuník, představovala jsem si, že jsem uzobla zapovězený ždibíček plaza z pohádky o Zlatovlásce, abych porozuměla fauně. Tak jsem se prostřednictvím zvířat naučila chápat lidi. Ezop, Bidpaj, ale hlavně Ivan Andrejevič Krylov, protože co naplat, verše se snáze otisknou do paměti. Ještě dnes mrazí při četbě Vlka a beránka. Před silným slabý za vše vinu nese... Z naší vsi nebyl nikdo vystěhován; i přesto, že se několik velkých sedláků pokusilo vetřít do strany, aby mohli znovu poroučet těm, kteří před nimi museli hrbit hřbet. Své děti snadno nechali vystudovat, když jim hospodářství oddřela čeleď. U nás se dali dohromady malorolníci, a tak vzniklo JZD Rozkvět. To byla moje zlatá padesátá...
   Duchovní malost nadhodil bajkař Krylov na příběhu orla a slepice. Když se jednou orel spustil z oblak a usedl na plotě, vzbudilo to u slepic pochybovačné, proč je veleben jako král ptactva, když létá nízko stejně jako ony. Podle Krylova rmoutila ta slova orla velice a hned si pospíšil s vysvětlením adresované jedné čepýřilce: Orel sice dokáže létat při zemi, ale slípku v oblacích jsi nikdy neviděla.
   A tím končím – Tvá...

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]