FRANTIŠEK HRUBÍN
Z ulice
U telefonní budky stojíme,
tři, čtyři. Uvnitř volá žena
a kdosi se tam tlačí jinudy
než dveřmi jako obyčejný člověk.

A čtyři křehké stěny praskají.
Padají. Z ženy spadly šaty –
a podprsenka, podvazkový pás,
sluchátkem přikrývá si jenom ucho.

Nakonec i to ucho obnaží.
Otevře, usmívá se: Prosím...
Jde kolem zachvácených panikou.
Jak za vichřice držíme si šaty.




KAREL SÝS
Vitale Vitali!
Eugeniu Vitalimu

V Ravenně kde je všecko staré
staré kameny staré sýry staré rýmy
kde prodávají trilobity na váhu
žije staromladý básník Vitali

Svatý Josef byl tesař
Eugenio byl truhlář
Oba rozuměli letokruhům
oba byli nenahraditelnými břevny církve
Josefovi podstrčili kukaččí vejce - Ježíška
Eugenio zrobil Ježíškovi kolébku
a navíc pokojíček pro dcerku přítele Zdeňka

Jenže to bylo před patnácti lety
kdy jsme nebyli šťastní
ale přece o patnáct letokruhů šťastnější
neděle 20. května 2007






EUGENIO GINO VITALI

Montáž z Pasoliniho
Dějiny píše jen ti, co uměli říci ne,
a těch je málo.
Aby nesouhlas k něčemu byl,
musí být naprostý.
A v čem je tragédie?
V tom,
že je nás tu moc
a s námi i podivná zařízení.
Auta vrážejí jedno do druhého.
Spiknutí nás mají k deliriu.
Zbavují nás nutnosti postavit se
tváří v tvář pravdě.
Nežertuje se, teče-li krev,
platíme za to, co jsme si sami zvolili.
Komu tvář rozšlápla
ta či ona hodina, ta či ona minuta historie,
pro toho volba znamená tragédii.
Dnes tu máme jinou zemi.
Přepadla ji chuť zabíjet.
Neříkám, že mi musíte věřit.
Říkám jen, že chcete-li obcházet pravdu,
pak musíte neustále mluvit o něčem jiném.

Já sestupuji do pekel
a vím, čím nenarušit klid ostatních.
Dejte si ale pozor. Peklo stoupá k vám nahoru.
Blíží se v masce a pod jinými prapory.
Blahoslaveni ti, jimž stačí
přilípnout pokaždé na zločin
ozdobnou nálepku s jeho názvem.
(montáž z interviewu Piera Paola Pasoliniho v časopise Tuttolibri)


Kniha k vylepení
Každý by měl umřít tam,
kam si jej, aby žil, odvede jeho smrt.
Zbyde po nás země, město všech,
oči nám zfialoví jak matoliny
a slovo, předané rzi,
vyrazí v květ tam,
kde povstal člověk.
Před budoucností, nerozestře-li se minulost,
rozestře se prázdnota.
Viděli jsme racka
jak plápolá na obloze,
jíž se inspiruje železo,
a dítě drželo válku na provázku jak draka.
V rukou svíráme veškerou hrůzu
hrnoucí se z lesů
a naše počátky nás probouzejí už na úsvitu.
Opravdový růst se zastaví tam,
kde se všechny hodiny sejdou
a postaví se jedna proti druhé,
a my se shledáme sami se sebou co starci,
abychom byli počati v nastávajícím dni.
Na větve létem sežehlých stromů
položíme zelený příčesek
a naše vítězství se už snad
nenavrátí k smrti.


+ + +
Je tu zrození a je tu smrt
a já
ani u jednoho z těchto dvou okamžiků
nejsem, abych si na nich ověřil
okamžik nicoty.


Začít znova
Čas žní
je za námi a vody
usnuly ve frakturách
moře.


Začít znova tam
kde nic nechce být
a kde i smrt
je jen bezbranná bytost.

Na ústech ústa
Zůstaňme
tak
jak
jsme
na ústech
ústa:
sama vidíš
venku
ještě je
zima

Přeložil ZDENĚK FRÝBORT





JAN ONDŘEJ
Povolební
Kníže nebo mafiáni
to jsou dneska velcí páni
jen my prostí občané
budem zase jenom kmáni
je sprostě k uzoufání

Ač jsem dobrák od kosti
jen si říkám milý pane
ať mě pepka nedostane
přemýšlím-li nad tou slavnou
českou omezeností

Světe div se
V pohádkách stejně
jako v naší politice
může se státi
jedním mžikem
kdejaký kozel
zahradníkem

Miloš Apostata
Chytrej chlapec
samolibý až bůh brání
až je to snad
pro zasmání

Nenachytáš ho ani na stovku
spíš jen na tu becherovku
málokdo si na něj troufá
za zády má svýho šlofa

Zalez zase milý hochu
do hlubokých lesních strání
tam se můžeš za své činy
stydět v lůně Vysočiny

Zdáli už ti
zvoní hrany
že jsi hrobař
vlastní strany

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]