Nepolapitelný stín
   MICHAEL JACKSON
   I když jsem cestoval do dáli
   Dveře do mé duše dokořán zůstaly
   Ve smrtelném strachu v agonii
   Neslyšel jsem tvoji litanii
   V paměti jíž konce nevidíš
   Vláčel jsem svůj mučednický kříž

   Byla to cesta k zešílení
   Úzkost a žal bez utišení
   Tápal jsem a hnal se všemi směry
   Otřásal jsem se pod údery
   Hledal jsem ukradený grál
   Abych ve tvém srdci znovu kraloval
   Pátral jsem v lidské hlubině
   Hledal jsem oázu v pustině

   Bylo to v opilém poblouznění
   V mlze v které pranic vidět není
   Často jsem se marně snažil osvobodit
   Stín jdoucí v mých patách ze zad shodit
   A uprostřed hlučícího davu
   Snažil jsem se nevnímat tu vřavu
   Otáčel jsem hlavu nenadále
   Všecko marné stín šel za mnou stále

   Pak jsem ztratil všechna lidská pouta
   Nedbal na křik deroucí se z kouta
   Přes propasti těžkopádných vzdechů
   Které předstírají lítost bez oddechu
   Viděl jsem že svět se přece točí
   Spatřil jsem tvé rozzářené oči
   Ten stín byla moje vlastní duše

   Přeložil KAREL SÝS



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)