Z rozhovoru Abela Prieta (1950), spisovatele a současného kubánského ministra kultury, pro španělsky psaný levicový internetový časopis Rebelión. Rozhovor byl publikován v létě roku 2003. Kráceno.

   Rebelión: Začněme hned tím nejpalčivějším. V dubnu byli na Kubě odsouzeni k smrti tři únosci a k dlouholetému vězení "disidenti", obvinění z činnosti na objednávku jednoho protikubánského spolku. Tento verdikt vyvolal skutečnou bouři v řadách světové levice. Saramago, Sergio Ramírez nebo Galeano odvolali (i když ne všichni stejně razantně) svoji podporu kubánské revoluci. Susan Sontagová a García Márquez se vzájemně střetli ve svých rozdílných prohlášeních. Noam Chomsky a Howard Zinn protestovali proti rozsudkům kubánské justice, ale i proti severoamerické protikubánské šikaně. Redaktoři Rebelión se mohli seznámit s množstvím polemických textů i s vysvětlením Fidela Castra. Nemůžeme se ale zbavit dojmu, že kubánský čin byl neprozíravý, že Kuba rozdělila levici, rozložila dosud semknuté světové hnutí proti imperialistické politice Spojených států. Co vy o tom soudíte?
   Abel Prieto: Myslím, že nelze zevšeobecňovat. Diskuse, která se objevila na stránkách levicových listů má víc odstínů, nejen ty, které byly zmíněny. Věřím, že mnozí, kteří dnes zaujímají vůči Kubě nenávistné postoje, své názory po čase změní (veřejně nebo v tichosti), že uvidí věci jasněji. Všichni spravedliví lidé, ať už levicově smýšlející nebo ne, politicky organizovaní nebo bez politické příslušnosti, musí pochopit, že malá Kuba dnes prochází jedním z nejtěžších období svých dějin a že se musí bránit, je-li ohrožena její existence, je-li proti ní vedena nevybíravá agrese destruktivním monstrem, které chce vládnout světu, že se musí bránit i velmi tvrdými prostředky, jež však nejsou nelegální. Je třeba mít na paměti, že "bouře", o níž mluvíte, "bouře v řadách světové levice" byla spuštěna pravicí, novinami a časopisy v jejích službách. Ve Španělsku byla debata o Kubě jednoznačně ovlivněna blížícími se volbami a snahou morálně oslabit všechny levicově smýšlející lidi, kteří se angažují v boji proti válce v Iráku a pravicové španělské vládě. Pravicová média kladla absurdní otázku: "Jestliže se angažuješ v boji proti válce, proč se nevyjádříš k tomu, co se děje na Kubě?" Spousta lidí se snaží k tomu, co se na Kubě stalo, okamžitě vyjádřit. Vyjadřují se, aniž by si svá slova promysleli, což mi připomíná vtip, jejž mi řekl jeden můj přítel z Mexika: Paní učitelka vyvolá žáčka: Rychle odpověz, kolik je dva plus dva? Žáček odpoví: Pět. Paní učitelka se zasměje. Pět? A žáček dodá: Chtěla jste, abych odpověděl rychle, ne přesně.
   Protikubánská propaganda neustále opakuje výrok, že "Kuba porušuje lidská práva a utiskuje a popravuje mírumilovnou opozici", opakuje jej tak dlouho, že spousta lidí upadla v delirium a začala mu věřit. Tím, kdo je utiskovaný, je přitom právě Kuba, země opuštěná "přáteli na věčné časy", opuštěná i částí světové levice. Vyjádří-li se nějaký levicový intelektuál proti Kubě, jeho slova oběhnou na stránkách levicového i reakčního tisku během několika dní celou planetu. Naopak tomu ale není. Prokubánské výroky Rigoberta Menchúa, Maria Benedettiho, Oscara Niemeyera, Augusta Roi Bastose nebo Ernesta Cardenala mimo Kubu slyšet nejsou (snad s výjimkou novin La Jornada a časopisu Rebelión). Susan Sontagová se stala populární jen proto, že sprostě napadla velkého Kolumbijce Garcíu Márqueze. Urážky, cenzura, přezírání - to je cena pro ty, kteří se odváží naši zemi podpořit. Média mlčí nebo jen bojácně informují o prokubánském Apelu na svědomí světa sepsaném mexickými intelektuály a podpořeném i čtyřmi nositeli Nobelovy ceny. Protikubánská propagandistická mašinérie tají a překrucuje naše argumenty a píše o krutém zacházení s disidenty a lidmi, kteří chtějí Kubu opustit. Je vůbec vzniklá polemika aspoň v něčem pozitivní? Myslím, že ano. Nacházíme v ní nové argumenty, posiluje nás v našem postoji, poznáváme díky ní skutečné přátele. 26. května letošního roku mluvil Fidel Castro více než dvě hodiny k nadšenému davu desítek tisíc prostých Argentinců. Lidové masy, vnímající politické dění intuitivně, instinktivně, se nedají oklamat. Během každé diskuse podobné té, o níž mluvíme, se do mysli vkrádá otázka: Co dnes znamená být nalevo? Nalevo je každý, kdo si v současném světě intrik a manipulací zachovává schopnost kritického myšlení, který věří, že je možné vybudovat "jiný svět" a jenž za tento "skutečně jiný svět" bojuje. Na Kubě se o vybudování nového světa snažíme. Netvrdíme, že náš současný model je tím, co bychom chtěli mermomocí exportovat do dalších zemí, nebo jednou provždy zakonzervovat. Ve hře nyní není ani tak osud Kuby a Kubánců, ale především lidé a lidskost. Lidskost musí být prioritou celé levice.

   Rebelión: Chomsky tvrdí, že Kuba je obětí největšího a nejdéle trvajícího teroristického útoku, s nímž se kdy která země naší planety setkala. Hospodářskou blokádou, nepřestávajícími sabotážemi, nezdařenými i zdařenými atentáty, spiknutími, nevybíravou protikubánskou propagandou, tím vším spuštěnou emigrační vlnou se světová supervelmoc začínající jen 90 mil od kubánských břehů snaží Kubu zahnat zpět do ohrady rozvojových zemí, které je možné kdykoliv vydrancovat. I přes tento tlak, i přesto, že je v podstatě ve válečném stavu, se ale na Kubě podařilo vybudovat vyspělý sociální, zdravotní a vzdělávací systém, který mnohonásobně převyšuje systémy okolních zemí, ba většiny zemí světa. Nicméně zeptám se provokativně: Vládne na Kubě skutečně taková svoboda a takové právo, které jí současná situace dovoluje? A jaká je role ministra kultury socialistické země v boji proti imperialismu?
   Abel Prieto: Kubánské zákony jsou naprosto průzračné a dovolují maximální svobodu. Kuba se nesnižuje ke státnímu terorismu jako Spojené státy a jejich satelity či spojenci, na Kubě nebyl nikdy vykonán trest bez spravedlivého soudu, nikdy nikdo nezmizel a nebyl mučen. Kuba nepáchá perverzní zločiny, jaké osnuje severoamerické impérium. Kuba má na všechny stejné měřítko. Vynáší stejný rozsudek, když zločin spáchá černoch, mulat, běloch, chudák nebo boháč. Kuba nikdy nedrancovala jinou zemi, neznásilňovala principy mírového soužití mezi národy. Má země se zevnímu nátlaku brání legálně a čistě. Kuba, ač je v permanentní válce, na zločin nikdy ani nepomyslela. Naše Revoluce stojí na etických základech, které se nemění podle módních vln, jež se dědí z generace na generaci. Kdo toto nechápe, nemůže Kubě porozumět.
   Jako ministr se snažím, aby kultura byla tím nejlepším obrazem svobody, aby se do ní promítalo a střetávalo se v ní co nejvíc názorů a myšlenek, aby byla základnou naší kubánské demokracie. Naše kulturní politika se neustále vyvíjí, je stále revidována a cizelována v četných debatách těch nejtalentovanějších lidí. V naší zemi není žádný "politický komisař", jenž by dohlížel na to, co se píše v časopisech a jaké knihy jsou vydávány. Na to, co bude vydáno, co se bude promítat v kině, jaké bude divadlo nebo tanec, dohlíží jenom umělci. Máme problémy s nedostatkem financí, někdy nás brzdí bujná byrokracie, nicméně kvalitu a různorodost kubánské kultury můžeme zaručit, dohlíží na ni naše umělecká a společenská avantgarda. Na sjezdech Unie kubánských spisovatelů a umělců diskutujeme nejen o kultuře, ale vyjadřujeme se i k dalším tématům. Hovoříme o všem, od eroze naší identity, kterou může způsobit turistický ruch, po vlivy umělecké tvorby na politiku a politiky na umělce. Nebojíme se psát o konfliktech, jež v naší společnosti jsou. Nepěstujeme úchylku, které se říká socialistický realismus. Snažíme se zabránit, aby se umění stalo zbožím. Neboť trh je ten nejhorší cenzor, hrozivější, než byli cenzoři Stalinovi. Ve Spojených státech trh úplně vymazal umění šedesátých let, ničí umělce, kteří nejdou s davem, tupí jejich zbraně, likviduje experimenty. Vliv peněz na tvorbu talentovaných umělců je neuvěřitelně zhoubný. Talentovaní tvůrci pod vlivem cenzury dolarů konvertují ke službě tržnímu systému. Ti, kteří se nepodřídí, jsou vyhnáni z médií a uzavřeni do ghett. Levicoví intelektuálové a umělci by tento jev měli důkladně analyzovat.

   Rebelión: Vraťme se k trestu smrti. Proč jej Kuba dosud nevyškrtla ze svého trestního práva?
   Abel Prieto: Kuba bohužel nebojuje s nepřítelem filozofickým, ale s nepřítelem, jenž může zabíjet. Musíme chránit život jedenácti miliónů Kubánců a dílo čtyřiceti revolučních let. Trest smrti zatím potřebujeme, i když jej nenávidíme. Věřím, že v příštích letech jej budeme moci zrušit. Vězte, že vše, co na Kubě od roku 1959 děláme, je práce pro život.

   Rebelión: Máte pověst tolerantního a otevřeného člověka. Dokonce i vaši političtí odpůrci si vás jako intelektuála váží. Například noviny El Nuevo Herald de Miami vnímají vaše jmenování kubánským ministrem kultury pozitivně. Jste vynikající spisovatel. Jak se díváte na to, že někteří vaši generační druhové, intelektuálové, dokonce i pár vašich bývalých přátel, se ke kubánské revoluci obrátili zády? A co říkáte tomu, že mezi v dubnu na Kubě odsouzenými jsou i spisovatelé, třeba Raúl Rivero? Jak vy sám vnímáte jejich uvěznění?
   Abel Prieto: Pokud periodikum, které jste zmínili, vnímá mé jmenování ministrem pozitivně, pak se musím "sebekriticky přezkoumat", řečeno slovy jednoho mého přítele. Pokud jde o intelektuály, myslím, že skuteční intelektuálové se od Kuby neodvrátili. Americká snaha vytvořit na Kubě intelektuální pátou kolonu ztroskotala. Kubánská inteligence vždy byla nesmírně vlastenecká a nepodléhala dogmatům a sektářství. Propaganda, která se snaží vydávat "disidenty" za intelektuály, je směšná. Za intelektuály nemůžu považovat lidi, třebaže někteří byli kdysi mými přáteli, třebaže byli vzdělaní a talentovaní, kteří se proměnili v agresivní hulákající válečníky snažící se vzkřísit minulost a hovořící o "castrovské tyranii", kteří se spojili s americkými agenty, batistovci, teroristy a ubožáky z Miami, jimž říkám mafie. Je smutné dívat se na bývalé revolucionáře, kteří dnes pobírají plat od National Endowment for Democracy, což je jen krycí název CIA. Tito lidé pozbyli všechny své dobré vlastnosti. Uměli by se ještě zastydět?

   Rebelión: Haiťané, kteří utíkají ze své země do Spojených států, kteří se vyloďují u floridských břehů, nejsou nikdy nazývání "disidenty" a jsou vraceni zpět na Haiti. Disidenti z dalších latinskoamerických zemí, jak říká i Chomsky, věhlasní profesoři, novináři, spisovatelé, nejsou nikdy označováni za intelektuály. To jen Kubánci mají výhodu, že každý utečenec je "disident" a každý "disident" je "intelektuál". Protikubánská propaganda tím paradoxně vzdává hold revoluci, neboť bez ní by tady tolik talentů bezesporu nebylo. Co myslíte o vyznání, které pronesla držitelka jedné z nejprestižnějších a nejlépe dotovaných literárních cen ve Španělsku, Zoe Valdésová? A co říkáte na slova Oswalda Payá zveřejněná v deníku El País, že Batistova diktatura byla "neuvěřitelně svobodným vězením".
   Abel Prieto: Řeči Zoe Valdésové a Oswalda Payá mě nepřekvapují a nebudu je komentovat. Cena, kterou Valdésová dostala, patří do tržního světa. Opravdu mě ale udivuje, že někdo může díla Valdésové číst a považovat je za literaturu. Je to podle mne ukázka dekadence, ukázka toho, kam až může umění upadnout pod vlivem peněz. Je to příklad zborceného řádu. Tak pracuje velký cenzor trh.

   Rebelión: V posledních letech byla Kuba nucena přistoupit, aby přežila, k ekonomickým reformám. Do země začali proudit turisté a cizí obchodníci, kulturní narušitelé. Jak myslíte, že v této situaci může Kuba udržet svůj "alternativní kulturní model", svoji kulturní svébytnost?
   Abel Prieto: Náš "alternativní kulturní model" je tím, co se nyní děje, posilován. V posledních letech se na Kubu nedostali jen turisté, ale v knihovnách se objevily nové knižní fondy, bez výjimky ve všech školách jsou televizory, videa a počítače. Tato technika pronikla i do škol uměleckých. Všechno tohle vede k jedinému: stáváme se ještě svobodnějšími. "Být vzdělaný znamená být svobodný", pravil už José Martí. Naše televizory a videa lidi nehypnotizují jako jinde, jejich vysílání nepatří do rukou mediálních oligarchií, nejsou hlásnými troubami politických stran, jejichž programy a kandidáti se od sebe vůbec neliší, nevysílají politická a jiná bezduchá show. Naše kultura, včetně kultury politické, odráží kubánské tradice a zároveň hledá vše dobré i v cizině. V našich nakladatelstvích vycházejí knihy velkých amerických spisovatelů, což Američany ovlivňované stereotypní propagandou, s nimiž jsem o tom mohl hovořit, udivuje.

   Rebelión: Ve svém článku Bush a Rambo publikovaném v časopise Casa de las Américas píšete, že na Kubě neříkáte "věř", nýbrž "čti". Ve Španělsku, kde ročně vyjde šedesát tisíc nových titulů, se moc nečte. Nejprodávanější španělskou knihou v tomto měsíci je Průvodce barcelonskými nočními kluby a bary a kniha Neselhávající metoda, jak přestat kouřit. Jaké jsou nejčtenější knihy na Kubě? Znáte počty čtenářů? A mohl byste nás seznámit s počtem ročně vydaných titulů?
   Abel Prieto: Slova, která jste zmínil, nejsou slova moje, ale Fidelova. Tato slova charakterizují naši Revoluci. Nechceme vychovávat fanatiky, nýbrž přemýšlivé lidi. V Havaně se pravidelně koná Mezinárodní knižní veletrh, skutečně masová kulturní událost. Na posledním veletrhu byly prodány více než tři milióny výtisků knih. Prodávají se zejména knihy pro děti, vždy vyprodaná je poezie Nicoláse Guilléna a Dulce Maríi Loynazové. Dobře se prodávají i další kubánští spisovatelé a významní autoři zahraniční. Několika vydání se v poslední době dočkaly knihy Joyceho, Marguerite Yourcernarové, Williama Kennedyho a Susan Georgeové. Na Kubě je ročně vydáno 1800 až 2000 nových titulů v celkovém nákladu dvacet miliónů kusů. I tyto velké náklady nepokrývají poptávku, a proto jsou knihy povinně dodávány do sítě veřejných knihoven.

   Rebelión: Dovolte poslední otázku. Po událostech 11. září a po invazi Spojených států do Iráku se my, kteří Kubě fandíme a myslíme, že hraje nezastupitelnou roli ve světovém protikapitalistickém hnutí, díváme na její budoucnost s obavami. Myslíte si, že právě dnes je vaše revoluce nejvíce ohrožena? Jakou formu podle vás budou mít příští protikubánské útoky vedené Spojenými státy v čele s prezidentem Bushem? A jak by měli levicově smýšlející lidé Kubě pomáhat, aby nátlaku odolala?
   Abel Prieto: Nejen já myslím, že hrozba amerického vojenského útoku proti Kubě je nemalá. Nikdy v minulosti neměla americká vláda takovou sílu, kterou v současném světě nikdo nevyvažuje, takové imperialistické choutky, tak volné ruce útočit kdekoliv ji napadne, takovou moc vysmívat se právu národů na sebeurčení. Nikdy v minulosti neměla americká vláda tak úzké vztahy s mafiánským ústředím v Miami. Fidel řekl, že se Kuba stane posledním světovým dobrodružstvím americké vlády, a proto se na něj připravuje, aniž by se však zřekla všech svých kulturních a vzdělávacích programů. Kubě nepomohou proklamace jednotlivců, prázdná ujištění o solidaritě. Kubě pomůže, když se všichni čestní lidé světa spojí v pevnou protifašistickou hradbu, která zabrání rozpínavosti nového Reichu, Kubě pomůže, když čestní lidé vytvoří globální kulturu odporu.

   Přeložil MICHAEL DOUBEK

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]