Básnířka Draga Zlatníková, rozhodně nesoutěžící v počtu vydaných sbírek poezie, autorka Opožděné chůze k duze (Kruh, 1991) a Nápověd (Presstar, 2006), se vytrvale zabývá také překladatelskou činností. Středem jejího zájmu je originální belgická básnířka Barbara Y. Flamandová. Pokud se nemýlím, sbírka …DRCENI KOLY JAGUÁRA (ONYX, 2011) je již šestým titulem francouzské autorky, na jejímž překladu se Draga Zlatníková podílí. Tentokrát se na půdorysu překladu Jany Černé podělila o přebásnění s Karlem Sýsem.
   Jedná se o opožděný vydavatelský návrat k prvotině vydané v roce 1968, který byl také ve Francii plný občanských nepokojů, třebaže se jednalo o vodu z řeky, která v současnosti znepokojuje a ohrožuje i nás. O to cennějším přínosem je sbírka básnířky, která získala ve francouzsky psané poezii (jak ji známe z překladů) svébytný, zcela nezvyklý status jasnozřivé urputné bojovnice, schopné detailně nahlédnout pod kůru stromu. Její poezie je v tom nejlepším smyslu slova poezií občanskou, znepokojenou, znepokojující a varující. Čteme-li verš ten muž má smysl pro drama, totéž platí o Flamandové, v jejíž poezii rezonují vzdálené divoké vody i hluk blízkých nároží. Jako kdyby se pokoušela vyjádřit permanentní nespokojenost, nedůvěru a znepokojení ze všeho, co ji obklopuje. Až se chce dát Flamandové za pravdu, když čteme To co se nestalo/ bylo hezké. Nelze to ovšem aplikovat bez drobného kompromisu. Neboť poezie Barbary Y. Flamandové „se stala“ - a přece v nás probouzí kladný ohlas.
   Jméno Dragy Zlatníkové je spjato i s další publikací, zasluhující zmínky. Již dlouhých dvacet roků pracuje v Jičíně, městě Rumcajse, Manky a Cipíska, ve stínu těchto tří „literárních velikánů,“ skupina literárních nadšenců. Tvůrců, glosátorů, propagátorů, sdružených v místním Literárním spolku. Sborník DVACET LET LITERÁRNÍHO SPOLKU V JIČÍNĚ (vydala Knihovna Václava Čtvrtka, 2010) připravil Václav Franc. Publikace přináší souvislý přehled dvacetileté činnosti, doplněný fotografickým materiálem a údaji o členech. Podobná zájmová uskupení obvykle nemají trvalejší životnost, bývají převážně jednogenerační záležitostí. Popřejme tedy jičínským, aby se jim dařilo i nadále. Jako spolku, jako tvůrčím osobnostem.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]