Navzdory příjmení není Ewa Lipska z Lipska, narodila se (1945) a trvale žije v Krakově, ale to se u nás dávno ví, vždyť už rok po její prvotině ji, třiadvacetiletou, představila čtenářům Světové literatury řadou ukázek ve svém překladu a medailónkem Vlasta Dvořáčková, roku 1974 vyšlo v Pilařově antologii Čistý zpěv jejích deset básní a 1979 už tady byl v překladu a uspořádání Ludvíka Štěpána i s jeho doslovem první český výbor Vernisáž (básnířka je absolventka krakovské Akademie výtvarných umění). Právě Ludvík Štěpán nyní napsal předmluvu k novému českému výboru z Lipské, vydanému pod názvem OKAMŽIK NEPOZORNOSTI (Volvox globator, edice Sepie, Praha 2006), který je pořadatelským a překladatelským dílem Libora Martinka.
Ten měl nepochybně šťastnou ruku, když svůj výbor založil na výběru z autorčiných sbírek z let 1990-2006. Slibná svérázná básnířka (Štěpán ji nazývá solitérem z košaté zahrady polské poezie) od doby Vernisáže dozrála v jedinečnou básnickou osobnost. Překlad se čte jako dobrá původní poezie: původní co do tvůrčí neodvozenosti, a původní i jazykově, jako by to ani nebyl překlad. Pravda, Lipská nerýmuje a překladatel nemusel řešit složitou křížovku, jakou je zachování rýmových schémat originálu, ale kdo by myslel, že překládat nerýmované verše je snadné, o překladatelském umění neví nic.
Básníci nejsou, říká Lipská v básni, která dala výboru jméno. Je jenom okamžik nepozornosti. // Hra slov na rušné cestě. / Pro případ / básně. Jiná báseň končí dvojverším: Prosím zanechte zprávu / říká nikdo. Nuže, není-li básníků, jsou tu básně, básně-zprávy. A to zprávy zatraceně alarmující: Kolem dokola v mlze skutečno. / Na loukách rostou rakve. / Místo lesa paruka lesa. / Místo vzduchu orchideje kouře. A hned v této první básni výboru vysvětlení, proč básníci nejsou: ten, o němž je báseň Básník? Zločinec? Šílenec?, v ní umírá a hned dvakrát: poprvé zároveň s milovaným autorem Iluminací a Sezóny v pekle, podruhé na infarkt Svobody. A aby nebylo pochyby, proč tomu tak je: Všichni jsme si navzájem podobní / a vypadáme jako klesající akcie, praví přihodivší se Stipendisté času.
Zkrátka to nejlepší, co poezie může dát: přesná básnická zpráva o stavu světa našich let, bez špetky přidané tendence. Neskličuje, protože ani nelká, ani nenabízí iluze. Je už nad břesknými hymnami mlhy.
Autor: Milan Blahynka
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |