DAGMAR ŠTĚTINOVÁ

Dykův omyl

Opustíš-li mne, nezahynu,
prohlásil kdysi Viktor Dyk.
Vím, myslel tak na svou domovinu
ten kdysi dávný romantik.

Opustíš-li mne, nezahynu,
opustíš-li mne, zahyneš.
Básník má na tom verši vinu,
že zdá se mi, že to je lež.

Opustí-li tě, země drahá,
a na tisíce dětí tvých
ponechají tě v rukou vraha,
uslyšíš jeho krutý smích.

Zničí tvá pole, lesy, hrady,
poboří města, každou věž.
Uprostřed této strašné zrady
má země rodná zahyneš!



KAHO

Ach, osiřela. Ještě teď se třese!
Tolik chmatáků kolem. A ona jediná žena.
Všichni kolem si pomohli. Zůstala sama.
Svatováclavská koruna. Neukradená.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]