Odpovědi předbíhající čas: Odstoupení Německa od výroby elektrické energie „z jádra“ umožní Česku být jeho výtopnou. Naplněný sen elity českých kotelníků.

   Individuální výchova dětí. Výborný nápad! Stát ušetří na platech pedagogů, ušetří se na celkovém chodu odvětví výchovy a vzdělávání. Vzroste autorita rodičů; posílen vědomostní kapitál pro další vzdělávání. Výdejna vysvědčení bude v Plzni.

   Pokleslý výklad a pokleslý výkon práva v Česku způsobily pokleslé vnímání spravedlnosti. Po uznání beztrestnosti i pro sňatkové podvodníky, kapsáře a zloděje kabelů, nezbude dámě se zavázanýma očima a váhami v ruce, než v hanbě opustit svůj úřad.

   „Náš drahý kapitalismus vovinuly nějaké mraky!“ Odvažuji se parafrázovat Jaroslava Haška z časů, kdy Rakousko dostávalo přes kalhoty...
   Slepé uličky ve vládnutí se komentovaly v antice floskulí: „Dopustil to kterýsi bůh!“ Arabové pravili: „Bůh to nějak zařídí!“ My zvoláme: „Pojďme na pivo!“
   Kapitalismus má potíže. Jeho Mekku rozkradli vlastní bankéři. Ve zmatek uvedli svoje vazaly po celé planetě, a nakonec si půjčují od čínských komunistů.
   V roce 1979 byly pouze čtyři země tuze ohrožovány sebevražednými útoky. V roce 2008 to bylo více než čtyřicet zemí... Kapitalismus je v nesnázích. Muslimové ne a ne přejít na vepřové, a hlavně na drůbež - na krůty! Nedemokraticko-kapitalistické Rusko náhle kupuje od Francie plovoucí válečné vrtulníkové základny. Která moře budou brázdit a čí tanky, a jakou barvou je natřou?
   Za nezdařený podnikatelský záměr je v Česku vydávána jedna loupež za druhou. Kterému bohu posloužiti úlitbou? Kterýpak bůh vymění potupnou stuhu na vládním praporu lobbistického Česka: „Posluhovat a krást!“
   Nuže, Čechové, vzhůru. Vzhůru na pivo!

   Čas mojí růže. Je polovina června, čas růží... Čas mojí růže mi připomněl povzdech jednoho současného spisovatele, že diskuse na shromážděních levicových autorů nad současností je pesimistická. Neradostná, smutná...
   Loučívali jsme se u plůtku zahrady sousedova stavení. „Ta růže je krásná jako ty!“ řekl jsem jí. Po chvíli vstoupila do našeho domu a podala mi tu růži. Tiše vstoupila a tiše odešla... Zapsáno v deníku: „Pohostilas mne kradenou růží. Havrani a ty tiše odletíte. To bude jaro. Kdo mi připomene, že nejsi?“
   Byla dvakrát vdána. Dozvěděl jsem se, že umřela předloni na jaře. Její syn, narkoman, usmrtil ji osmi bodnutími kuchyňským nožem.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]