Sladké dny letos zažil 18. mezinárodní knižní veletrh Svět knihy Praha a Veletržní literární festival (Výstaviště v Holešovicích v Praze). Proč sladké? Je už plnoletý a jako člověk, »co zažije kolem osmnáctky, bude se po celý další život vracet«, řekla při zahájení fenomenálně stále dobře naladěná ředitelka veletrhu Dana Kalinová. S touto knižní, knihkupeckou, multižánrovou literární a byznysovou maxiakcí má už sedmnáctileté zkušenosti.
Svět knihy postupně zcela zastínil skromný začátek s 200 vystavovateli (1995), letos 395 vystavovatelů v 195 stáncích a v prostorách nejen ve Veletržním paláci, ale i před vchodem. Zde překvapil komiksový autobus Městské knihovny s divadelní produkcí, ale zejména se zde uplatnila promenáda letošního hlavního čestného hosta – Rumunska: jarmark s tradičními rumunskými rukodělnými výrobky, při jehož prohlížení hosty Světa knihy provázela i hudba rumunských folklorních souborů (tento zážitek jsme si kvůli odpočinku z mumraje uvnitř paláce během tří dnů dopřála vícekrát, avšak unikly mi v centrálním národním velkostánku Rumunska každodenní četné degustace rumunských vín – programová nabídka totiž v témže časovém limitu byla nezvládnutelná). Mimo Veletržní palác se konaly doprovodné akce – celkem 446 pořadů, z toho 28 výstav, 23 filmových představení, 42 divadelních představení… Celkem bylo účinkujících 547 (81 zahraničních).
Vynikla mezinárodnost, jinakost! V roce 1995 se zúčastnilo 9 zemí, letos 26 zemí a regionů. Vedle Rumunska, coby čestného hosta, vynikl zejména geograficky příslušný černomořský region se sousedy Bulharsko, Turecko, Ukrajina, Rusko a Gruzie, z hlediska kulturního vlastně i Moldávie, ale i Arménie, a z hlediska kulturních kořenů historické dědictví antického Řecka, později osmanské (neboli turecké) dědictví. Takže »nádech« Orientu byl zřejmý. Přítomní překladatelé se na besedách shodli, že černomořské literatury rozhodně stojí za překlad do češtiny.
Ve stáncích se představilo 26 zemí a regionů, ze slovanských jen Česká republika, Slovensko, Polsko a Slovinsko; jako hosté literárního festivalu však účinkovalo 27 reprezentantů národních kultur, ze slovanských například ukrajinský spisovatel Anton Sančenko (1966 v Chersonu), absolvent mořeplaveckého učiliště a filologické fakulty, radista, filolog, informatik – lákalo jeho téma moře, lodě, přístavy, námořnický život i »obrázky« z kadetky.
Přeplněno bylo na besedě s ruskou bestseleristkou Ljudmilou Ulickou, představenou Liborem Dvořákem jako »disidentka«, autorkou cenami ověnčeného a také často kritizovaného románu »Daniel Stein, překladatel« přeloženého do 16 jazyků. Její výklad byl velmi sugestivní, na konkrétních případech lidí uvedla »přesně nasměrované koleje jejich náboženství, ať už židovství či křesťanství, jež vzbudily pochybnosti svou místy až absurdní neústupností… Ukázalo se, že je spousta lidí, kteří nosí tyhle otázky v sobě, ale nemají potřebu se na ně zeptat« . Na podpisy českého překladu románu stála fronta zájemců.
Velmi zajímavá byla beseda nakladatelů o zkušenostech zástupce britského nakladatelství Paula Whittona o autorských právech, anebo tlumočená beseda tří držitelů Ceny Evropské unie za literaturu, to jest bulharského spisovatele Kalina Terzijského, rumunského literáta Razvana Radulescu a z ČR Tomáše Zmeškala. Řekli, že cena je výjimečná luxusní záležitost, ale všechno luxusní má krátké trvání, je třeba chránit se před marností a sebestředností, úspěch vystavuje spisovatele snazší manipulaci, je to příjemné, ale bublina zájmu vydržela několik měsíců, ale potom se nic zas tak užitečného a přínosného nestalo. Tak vyprávěli Bulhar a Rumun. Čech tmavé pleti měl z ceny užitek a požitek, což pro čtenáře není podstatné, cena mu pomohla získat další smlouvy, kontakty v zahraničí. Debatovalo se zejména o nesmírných komplikacích a zdlouhavém jednání kolem Ceny EU za literaturu.
Všemu možnému mixu vévodil samozřejmě komiks, původem prý z prehistorie (malůvky na vykopávkách), dnes postmoderna či boom prvního řádu (v reálu i neřádu), umění prý v Rumunsku za »komunismu« potlačované. Nicméně byly vystaveny dokumenty z oné doby o mnoha vydavatelích vyznamenaných právě za oblíbený komiks. Ctím a s nadšením typického »zprostředkovatele« umění se vždy účastním všemožných kreativních pořadů akce »Rosteme s knihou«, takže rostu od r. 1995 spolu s učiteli, knihovníky a dětmi všech věkových kategorií. Komenského »Nejen učit, ale také učit se«, a to permanentně, je na této kampani na podporu zájmu o literaturu a čtení velmi progresivní – týká se dětí od předškolního věku, žáků, studentů, dospělých; často se na »Rosteme s knihou« ozývá smích (soutěže v tvorbě aforismů atd. moderované Žáčkem a Vodňanským a jejich pokračovateli), často rodiče vítězů, např. v soutěži o obsahu literárních děl, odnášejí igelitky s knihami – dárky, výhrami… Děti na veletrhu kmitají často sem a tam, sotva se mohou účastnit debat dospělých, například s televizními pracovníky na téma TV – věc veřejná, s populární paní Jílkovou, s mnoha dalšími známými i méně známými osobnostmi.
Zodpovědnost za učebnici Ruština pro pokročilé mě každoročně vyburcuje k návštěvě stánku LEDA a k debatě s ředitelem toho specializovaného nakladatelství pro učebnice cizích jazyků o stále ještě oblíbené učebnici pro obnovu znalostí největšího slovanského jazyka, pro přípravu k státní jazykové zkoušce… a získání příplatku za znalost jazyka. Také letos mě ubezpečil, že není třeba – jako dříve – aktualizovat texty. Dokonce i materiál (text a cvičení) o pražském metru stačilo v průběhu málem třiceti let aktualizovat jen jednou, protože výstavba metra se značně opozdila. Ovšemže sleduji všechnu konkurenční tvorbu, avšak tato učebnice respektuje vztahy mezi psaným a mluveným projevem naprosto originálně.
Autor: JANA VACKOVÁ
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)