Dvojjazyčný spisovatel Lech Przeczek (Ing., nar. 1961 v Českém Těšíně, povoláním ekonom, bytem v Třinci) přichází s třetí knížkou aforismů: Střípky vyšly 1995, na sbírce Postřehy (1999) spolupracoval s Ladislavem Muškou a Josefem Poláčkem), útlá sbírka JEDNOU VĚTOU - JEDNYM ZDANIEM (nakladatelství Žár, Ostrava 2003, 30 str.) nabízí aforismy v české a o řádek níže v polské podobě.
   Na obálce se dočteme, v čem je přednost aforismu: »... má oproti románu tu nespornou výhodu, že ho čtenář obvykle snadno dočte až do konce.« A Przeczkovy vtipné postřehy je navíc radost číst, dovedou odkrývat lidské slabiny. Například zálibu v alkoholu: »V sedmém nebi býval obvykle až tak po desátém pivu« (s. 26). »Celý svůj život zasvětil hledání pravdy ukryté ve víně« (tamtéž).
   S výraznou nadsázkou dovede odkrývat lidské vady: »Byl tak neuvěřitelně pomalý, že dokonce i jeho vlastní stín šel o krok před ním« (s. 7). Nebo: »Při práci býval velmi roztržitý. Jednou se dokonce omylem vloupal do vlastního bytu« (s. 23). »Chtěl se rozdělit se svými přáteli o všechno, co měl - zejména o své dluhy« (s. 22). »Byl sice na správné cestě, ale šel po ní bohužel opačným směrem« (s. 9).
   Trochu skepticky vidí Przeczek přínos školního vzdělání: »Škola je místo, kde se mnohdy pracně učíme to, co pak už nikdy v životě nebudeme potřebovat« (s. 9.). Vtipný je i postřeh o hledání pravdy: »Pravda a lež jsou jako jednovaječná dvojčata. Často bývá problémem rozeznat jednu od druhé« (s. 27).
   Připomeňme ještě, že kromě aforismů vytvořil Lech Przeczek polskou básnickou sbírku vydanou v Krakově (1994), česky soubor drobných vědecko-fantastických povídek Strach z modré trávy (1996) a přispěl do polského sborníku poezie Spotkanie (Ostrava 1985).
   Knížku Jednou větou ilustroval Josef Poláček.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]