Rozhovor se spisovatelem a "příležitostným básníkem jen pro přátele" Jaroslavem Váňou, který se 4. října dožívá sedmdesáti let, vede zcela netradičně spisovatel odborné literatury Jiří Holzmann

   Dožíváš se věku, kdy mnozí končí. Jak se k tomu stavíš ty?
   Tak to mne vůbec nenapadlo. Stále mám v úmyslu psát jednu knihu za rok. V roce 2008 to bude soubor povídek, které jsem dlouho "získával" od mnoha svých známých a přátel - vyprávěli mi o sobě nebo o blízkých osobách. S troškou fantazie jsem je napsal. Knih se bude jmenovat Milé promile. Prozradil jsem název, nemusím tedy již nic dodávat. Pro rok 2009 mám jiný povídkový záměr. Kniha je o známých osobnostech blízkého regionu a bude v ní podstatně méně veselo, protože se týká těch, které jsme důvěrně znali a kteří předčasně odešli. Dostane název Nekrology.

   Většinou vydáváš své knihy vlastním nákladem. Proč ne v nakladatelstvích a jak se to dá vůbec zorganizovat?
   Nakladatelé jsou chorobně závislí na zisku. Nejraději vydávají učebnice, prostě vše, co vydá na hodně exemplářů a co má jednoduchou obchodní strukturu. Navíc neradi financují literaturu, která nese znaky levého spektra. Po několika potupných výsleších a nesplněných nakladatelských smlouvách jsem své pokusy vzdal. V tom nejsem vůbec osamocený. Takových je podstatná množina. Obešel jsem tedy pár přátel, kteří doposud úspěšně podnikají, a ti to nějak udělají, použiji slova, kterého se štítím: zasponzorují mne. Až nebude ani tato možnost, nechám toho. Jsem asi příliš hrdý. Nenechám se ponižovat k prosbám, abych mohl tvořit.

   Vždy mne zajímalo, proč jsi se soustředil na psaní povídek? Nemýlím-li se, z celkového množství asi třinácti vydaných knižních titulů znám pouze jednu románovou novelu - Přelízky.
   Odpovím slovy Karla Čapka: "Krátká povídka žádá po čtenáři rychlou intelektuální orientaci, čilý zájem a pohotovost ihned odpovídat svou vlastní fantazií a citlivostí. Četba povídek je intelektuálně pracnější než četba románů. Pro autora, myslím, bude povídka vždy jedním z nejpoutavějších problémů formálních i obsahových."
   A na závěr Karel Čapek dodává: "Na povídky je třeba mnoho nápadů a živých zkušeností. Psaní povídek předpokládá jistou vnitřní hojnost v námětech, znalostech i sympatiích. Psaní povídek znamená mrhání s nadbytkem. Literatura, která se štítí realismu, nebude dobře schopna tvořit povídky."
   Toto, a ještě podstatně více o povídkách napsal náš klasik a bylo by odvážné něco dodávat navíc. Snad jen to, že u psaní povídek se pro jejich obsahovou různorodost a možné formální přemety výborně bavím.

   Děkuji za několik "povídkově" stručných odpovědí a přeji ti i nadále dostatek toho, co pro spisovatele povídek požadoval Karel Čapek. Tedy hodně zdraví, nápadů a nových témat.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]