Myslím si, že je to asi možná obdobně jako s atentátem na Kennedyho. Ale ne, prosím, nemám na mysli atentát na jeho bratra, který byl také zavražděn. Mám na mysli bratra tohoto bratra - prezidenta USA Johna Fitzgeralda Kennedyho.
V další rozpoutané bitvě v letité psychologické válce proti SSSR byl tehdy »najdut« jakýsi Oswald. Ten by prý asi mohl být ten, kdo by ten atentát asi možná mohl spáchat. Obvinění na něj padlo proto, že prý asi možná kdysi jednou, jako turista, navštívil SSSR.
S atentátem na prezidenta J. F. Kennedyho to je ale asi možná ve skutečnosti poněkud úplně jinak, než o tom úřední i neúřední místa informovala. Důkazy prokazující, jak to se zavražděním prezidenta J. F. Kennedyho asi opravdu bylo, zavřeli proto na 50 let do trezoru. Oznámení, kdo to skutečně spáchal, by asi možná napáchalo mnoho nepříjemností pro ty žijící, kteří to spáchali.
Inu, je to jiná země. Územím čtvrtá největší na světě. Počet obyvatel je více než dvacetkrát vyšší než v ČR. S obyvateli jinými než vlastními. S jiným režimem, když tam vraždí své i jiné prezidenty. A jiné na jiném území. Když tam stále ještě odsuzují vlastní k trestu smrti.
Inu, nejsou to malé Čechy s Čechy. Když Čechoameričan Čermák, starosta Chicaga, tam naopak zachraňoval, a svým tělem zachránil, jiného prezidenta USA před zavražděním. A byl při tom zavražděn místo něho. Ne v zemi, ze které buď on sám, jeho rodiče či možná prarodiče přišli. Ale v zemi, s jejíž výkonnou mocí má výkonná moc ČR co do činění. Stalo se mu to v zemi, ve které žijí lidé jako normální Češi.
V případě úřednice, o které si myslím, že bych měl napsat, ale o žádný atentát nejde. S utajením jména je to však asi možná obdobné. I když asi možná zdaleka ne tak úplně. Ve srovnání s nepříjemnostmi, které by asi možná při zveřejnění pravdy o atentátu na prezidenta USA J.F.K. mohly asi možná vzniknout, je to vlastně nic. Jsme malá země.
K takovému úvodu jsem byl donucen globalizací. Jevy v České republice, která je součástí zglobalizovaného světa, není možno posuzovat izolovaně. Proto se až teď, konečně, dostávám k úřednici. Co ale já, řadový občan, vím o tom, jak by se to asi možná ve zlém mohlo proti mně obrátit, kdybych ji již nyní jmenoval.
Proto jsem se rozhodl dát také konkrétní jméno úřednice na 50 let do trezoru, který si asi možná za tím účelem budu chtít opatřit. Nejsem si ale jist, že se mi podaří opatřit si trezor obdobný. Za to jsem si jist, že to asi možná určitě udělám se jménem úřednice obdobně, jako to udělali s dokumenty o tom, kdo asi zavraždil prezidenta Kennedyho.
Po uzavření konkrétního jména úřednice na 50 let do trezoru budu asi možná moci bez obav z nepříjemností napsat, že jsem si přišel na úřad nechat ověřit svůj podpis. Úřednice bez jména se chovala vůči mně vlídně. Vlídně mi sdělila, že by to samozřejmě ráda udělala kdyby – měla razítko. Dodala, že její kolegyně sice asi možná razítko má, ale že si možná její razítko asi nebude moci vypůjčit. Vlídně mne proto požádala, abych přišel za týden, že už asi razítko bude možná mít. Současně mi vlídně sdělila, že ale asi bude možná na dovolené.
Z omámení drogou vlídnosti jsem se vzpamatoval, až když jsem z vlídné atmosféry úřední místnosti a budovy úřadu vyšel na ulici. Nadechl jsem se zhluboka vzduchu plného automobilových zplodin a vrátil se do reality. Začal jsem sumarizovat, co jsem asi možná, při vlídném zacházení ze strany úřednice, vlastně na úřadě vyřídil. Zopakoval jsem si, že podpis ověřený nemám. Proto, že úřednice nemá razítko. Že mi řekla, abych přišel za týden. Že razítko asi bude možná mít. Že ale za týden bude asi možná na dovolené.
Ze slušnosti k ženě-úřednici jsem vzal na sebe, že jsem to asi možná všechno pořádně zamotal. Proto jsem za týden přišel na úřad znovu. Byl jsem vlídně informován, že úřednice je na dovolené. Zda má razítko, jsem se nezeptal. Vlastní logikou jsem došel k závěru, že zda úřednice na dovolené již má, nebo ještě nemá razítko, není asi možná pro mne až zas tak úplně důležité.
Autor: JIŘÍ SOBOTKA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |