Eskymáci, žijící za polárním kruhem, pilně shromažďují velrybí olej. Všichni pak obdivují toho (a závidí mu), kdo ho získá nejvíc. Tato substance však nemá pro Eskymáky žádný praktický význam. Když ho nahromadí dostatečné množství, tak ho spálí. Ne proto, aby se u takového ohně ohřáli, nebo si na něm něco upekli - prostě jen tak, aby ukázali ostatním, že ho mají a mohou ho spálit.
   Celá záležitost kolem velrybího oleje je jakousi eskymáckou variací našeho konzumního nakupování, pachtění se po vlastnictví stále nových modelů elektronických tretek, snobsky módních oděvních svršků a luxusních automobilů. To všechno je vlastně takový "velrybí olej" současné konzumní existence.
   Hnací silou nepřetržitého konzumního koloběhu je u mnoha lidí hlavně strach: strach z toho, že zůstanou "pozadu" za ostatními, strach z toho, co si o nich myslí jiní, strach, že nebudou přijati do společenských kruhů, do kterých aspirují. Jsou přesvědčeni, že vlastnictví předmětů se správnými vinětami jim automaticky zajistí příslušný společenský status.
   Takové konzumní zakupování společenského uznání je zoufalou snahou lidí o získání ocenění, kterého se jim jinak nedostává. Jde ovšem o velmi pochybné ujištění, ale je to jediné ujištění, kterého se takovým lidem dostane. Zaplašuje jejich strach, že zůstanou "outsidery". Je to však rovněž ujištění přechodné. Mohou nakoupit naprosto všechno ve všech správných obchodech, získat všechno zboží se správnými vinětami - a o šest měsíců později nový trend zase změní nákladně pořízené věci do obsoletního stavu a celý proces musí začít znovu: nemožná honba za vnadidlem sladké mrkve na tyčce, kterou nelze nikdy dohonit. Konzumní perpetuum mobile obdobné eskymáckému pálení velrybího oleje.
   Lidé, kteří jsou si jisti sami sebou, nepotřebují žádné ujišťující viněty. Jejich skutečným přátelům je také jedno, jak jsou oblečeni a v jakém autě jezdí.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]