Nedávno vysílala česká veřejnoprávní televize medailon Zity Kabátové, pořízený r. 1991. Paní Kabátová, neteř známého kabaretiéra Josefa Švába Malostranského, stále půvabná oblíbená hvězda českého filmu 30. a 40. let, vzpomínala na řádku divadel, kterými prošla a která již málokdo pamatuje. Ve filmových ukázkách byla partnerkou L. Peška, O. Korbeláře, V. Buriana.
   Pojednou Pavlína Filipovská, která medailon uváděla, vstoupila do rozhovoru s neuvěřitelnou narážkou: »Máte krásné jméno, přímo habsburské.«
   Ukázalo se, že jméno paní Kabátová nedostala na počest manželky posledního rakousko-uherského mocnáře, ale podle světice, která byla uvedena v kalendáři na den jejího narození, totiž 27. dubna. »Ale toho dne je svátek Jaroslava,« žasla paní Filipovská (spolu s autorkou scénáře ovšem) a hned také roztrpčeně dodala, kdo je tím vinen: vláda jedné strany jméno Zita z kalendáře vypustila, z politických důvodů samozřejmě (!).
   Ale proč potom nevypustila jméno Zitina manžela, excísaře Karla? A proč zůstala v kalendáři jména mnoha jiných osob, které se netěšily přízni představitelů minulého režimu? Cožpak habsburská Zita měla tak mimořádný význam a byla jediná nositelka toho jména na světě? A proč všichni Jaroslavové, co jich znám, už za první republiky slavili svátek 27. dubna? O vládě jedné strany nebylo tehdy ani potuchy. A jak to, že to »vypuštěné« jméno lze v kalendáři najít dne 19. září? Zřejmě není takový nesmysl, aby se v naší televizi nemohl hlásat!
   Jak by to bylo pěkné, kdybychom se místo monarchistické adorace Habsburků a nesmyslného očerňování komunistů dozvěděli třeba o tom, že sv. Zita je patronkou města Lucca, že je o ní zmínka i v Dantově Božské komedii a že básník Jaroslav Vrchlický zařadil Legendu o sv. Zitě do sbírky Nové epické básně r. 1881 (mimochodem jedenáct let před narozením excísařovny).
   Ve Vrchlického podání je sv. Zita kuchařkou u janovského prefekta. V době, kdy měla za úkol nachystat velkolepou hostinu pro oslavu v prefektově domě, zdřímla si v chrámové lavici. A když se s úzkostí probudila a celá zoufalá přiběhla do své kuchyně, viděla, že se stal zázrak. Velkolepou hostinu nachystal místo ní houf malých baculatých kadeřavých andělíčků.
   Je to půvabná legenda, a paní Filipovské by slušela víc než horování pro »krásu přímo habsburskou« a pošetilé výmysly o komunistických nekalostech, které nejenže se nestaly, ale ani stát nemohly.
   A vůbec, proč od převratu 1989 nepřestává česká veřejnoprávní televize oživovat kdejakou antidemokratickou tradici?

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]