Někde na zemi nazývané Afrika je cosi jako pohoří Ajaši. Jindy jinde žil svůj život muž jménem Mickiewicz. Kousek dál v čase Jesenin. Pak šel krajinou Nezval. Samí Slované. Komu právě běží osmdesátka nebo víc, zažil v Čechách (teď Česko) německou darebáckou okupaci. Miliony Židů nacisté zavraždili, další miliony pohřbila ta nepochopitelná německá agrese. I mně se podařilo vyváznout zásluhou Stalina. Nyní se o tehdejších případných hrdinech slepují podivně nereálné báchorky. Leckomu mladšímu (než je osmdesátník) začíná být leccos podivně nejasné. Stávají se tedy všelijaké věci. Na zeměkouli se přece pohybují spousty milionů dvounohých bytostí. Každá z nich nějak myslí anebo jenom existuje. Musí se přitom občas zúčastnit rozmanitých faktů nazývaných historií. To jsou rozjezdy tisíciletí doprovázené evolučními revolucemi a kontrarevolucemi. Objevují se církve, strany, vzniká lid chudý a vedle něho ti nechudí. Mají vůdce, říká se jim papež, král, car či prezident. Kolem nich kolotá činnost zvaná politika. Někdy se volá sláva, někdy se navzájem popravuje. Vznikají také vědy, například že zeměkouli obklopuje jakási jáma miliardového rozměru, nějaké obdobné hvězdy, vesmír.
   A co s vším tím? Ale nic. Narodil ses, tak prožij to, jak a kde se musíš vyskytovat. Poté zanikni. Měl-lis jisté nadání, okrášlilo ti to bytí před nebytím nastávajícím samosebou.
   
   Zrodit se a zemřít,
   hledat a nenalézt:
   musíš jen sevřít
   svou slabou pěst
   a čekat, abys byl zapomenut.

   Rok za rokem,
   minuta za minutou.
   Stárneš,

   jednou jsi byl mlád
   a jednou přestalo srdce bít,
   čas zůstal stát.

   Nesvítí slunce již,
   nesvítí hvězdy.
   Člověče, člověče, ještě sníš?

   Břetislav Dejdar, člen Unie českých spisovatelů, oslavil 23. září své 81. narozeniny. Srdečně blahopřejeme!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]