Milení! Dyž sem onehdá v televizi slyšela a viděla, jak sa v Anglii vracajú k starému dobrému zvyku vydržovat si královského šaška, ostala sem chvílu zaražená a zmrazená jak Lotova žena. To sa snáď už od bujnosti jak Brno v tej jejich horní a dolní komoře neví nic lepšího? Ale potom sme si to s Božkou přebraly samy, když učený synovec z Prahy zas nedojél, a jeví sa nám to teď tak, že je to chytře vymyšlené. Podle tej televize už tři sta padesát roků žádného šaška Angláni neměli, teda bez něho určitě trpěli jak v Čechách tři sta roků po Bílej hoře, ale to sa páni v televizi škaredě pletú. Znají přecej a aj v televizi někdy púšťajú pana Bína, šaška nad šašky, tú nešiku nešikovnú, teda šikovnú, a toho už roky vytláčá a trumfuje ještě větší šašek pan Blér.
   A v tom je asi pes zakopaný! Buď toho šaškování už má sám pan Blér dosť, a tak si na to zjednal člověka, anebo, a to si myslí aj Božka, chce sa mu odvést od sebe pozornost: Lidičky to né já sem šašek, ale šašek je ten královský!
   Taky nám napadlo, že aj u nás by sa taková figura měla vystavit, aj u nás přecej by to byla výhoda pro šecky. Škoda, že nám to nenapadlo, dyž sa hledalo, kam s tím šaškem, co sa poděkoval, protože ho nebrali dost vážně. Nemusel by sa trmácat do Bruselu, mohl sa stát státním šaškem tu. Ale kdoví, snáď pan farář nebo pan Kalúsek, třeba mu bude lepší tam.
   Božka taky pravila, že šaška sme mohli mět dřív než v Anglii, jen kdyby měli v parlaméntě věčí starost o pobavení národa, a to zrovna na královském Hradě. Dyby byli zvolili toho pána, co vypadá jak funebrák, to by byla prča snad ještě větší než za toho šaška v krátkých kalhotách!
   Jen jedného mě přinde lúto. Pana Polívky. Má hroznú konkurencu, nemá to lehké, obstát vedlevá tolika šašků počmáraných, zvlášč dyž sú v televizi vícej než on.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]