Nezapomenutelný a úžasný kulturní počin před několika měsíci nastartoval motory desítek nákladních aut naplněných sněhem ze šumavských hvozdů, aby svůj náklad dopravily na Hradčanské náměstí. Po rozprostřené sněhové duchně se proháněli lyžníci, hůře již na tom byla Hradní stráž. Její příslušníci se nesklouzli, ale jako bojovníci za svobodu se prodírali nikoliv pralesem, ale jen davy čumilů k naplnění svého poslání u vstupů do Hradu. Díky lidem, spíše lidičkám toužícím přibližovat Prahu světu navzdory skutečnosti, že o zdejších taxikářích se píše už dávno v zahraničních průvodcích, došlo k návozu sněhu, aby svět zíral, jak jsme už dávno světoví.
   Návozem a odvozem sněhu do Prahy nic neskončilo. Sněhová přikrývka se o pár týdnů později přivážela rovněž do nového lyžařského běžeckého areálu zbudovaného jako rarita v nadmořské výšce přes čtyři sta metrů v závětří těžce zkoušené hory Ještěd. Na korby aut se sníh tentokrát získával v chráněné oblasti Jizerských hor a motory náklaďáků řvaly svou píseň vítěznou v už tak příšerně zdevastovaných horách. V rozpuku tvrdého byznysu rozum zamrzl... Za úpravu blízkého rybníka k tvorbě lyžařské tratě, při které příroda utrpěla úhony, byl již nějaký flastr ohlášen, ale zatím neuhrazen, možná bude snížen, odpuštěn...
   Pod špičku Ještědu se příští rok nastěhuje víc lyžníků a skokanů k poměřování sil v čase světového mistrovství. Z úpatí hory se již teď sesouvá zemina a v okolí stávajícího zařízení se chystá výstavba dalšího skokanského můstku.
   Nedávno se jistý majitel silného terénního auta před rozhlasovým mikrofonem vychloubal, jak se na vrcholek Ještědu dostal jízdou lesem příkrým stoupáním... Nikoliv tedy po silnici, nýbrž strmou strání!
   Sesouvat se může leccos, čím dál častěji míří do nížin už i zdravý rozum. Určitě se nějaký místní starosta vyprsatí, že při zdejší výstavbě zajišťuje svým ovečkám práci. Lze si už jen přát, aby příští zimu bylo víc sněhu. Jinak by pořadatele před ostudou musely opět zachránit náklaďáky vyslané do chráněných oblastí Jizerských hor a nabírat a nabírat... Třeba by se pak na korbách mohly ve sněhu objevit polodrahokamy, za kterými do Jizerek už ve 14. století putovali hledači až z Itálie. Dnes po sobě v horách zanechali název Vlašský hřeben, ale v rezervaci ještě i nějaký ten spinel, topas, rubín, safír, zirkon... Mimochodem, ze zdejších spinelů jsou zhotoveny smuteční šperky do výbavy anglické královny.
   Nizozemští investoři netouží zvyšovat hráze chránící obydlí před mořem ve své zemi, ale touží přebudovat Pec pod Sněžkou v Krkonoších ve zcela nové město i s jiným náměstím. Kdo měl možnost spatřit návrh nových skleněných krabic ve Špindlerově Mlýně, mohl se začít obávat, že velkolepá výstavba zakryje snad i Sněžku. Ta je sice vyšší než Ještěd, ale kdo ví. Sníh prostě pomáhá kdekomu: stavbařům i betonářům. Náklady na výstavbu však budou určitě vyšší než v časech levňoučké výstavby bytů, třeba pro pražského radního, co je tak zamilován do městských strážníků a do dvou let chce mít v Praze i policii metropolitní... Možná, že na její platy vyberou "botičkáři".
   Jeden starý český film se jmenoval Ošklivá slečna a jeho děj se odehrával v Liberci, městě pod Ještědem. Hlavními protagonisty filmu byli dnes už zesnulí herci Dana Medřická a Karel Höger. Děj filmu představitele rolí přivedl do nepříznivého počasí, kdy se nemohli vrátit z vrcholku Ještědu. Nečas je přiměl prožít noc ve starém hotelu, který však v 60. letech vyhořel.
   Ošklivá slečna, představovaná Danou Medřickou, když sundala brýle, byla úžasně krásná, něžná, milá... Ve žhavé současnosti je s brýlemi i bez nich pod Ještědem ke spatření cosi ošklivého. Běžecká dráha pro lyžaře v místech, kam se dováží sníh, to je na zápis! Do knihy rekordů, anebo do Bohnic?

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]