Rodiče pocházeli z vesnice blízko Strakonic. Než jsem se narodil, do tohoto města se přestěhovali. Tak jak byli, odtrženi od vesnice, od svého gruntu, dostali byt 2+1 a začali žít. Práce a 2+1. A řešili to tím, že se jezdilo v létě na vodu a v zimě na lyže. Takže moje dětství bylo v zimě šlapat na lyžičkách a léto na lodi plus nějaké typ výlety mezi sezónami.
Inženýr PAVEL PAVEL se zpovídá Mario Böhmemu , BONUS Info, podzim/zima 2012
Chudáci rodiče, režim je nalákal do 2+1 a donutil pracovat. Pravděpodobně však vstoupili do strany, neboť směli v létě plavat, dokonce si pořídit loď, a v zimě lyžovat, zatímco zbytky poražených tříd nesměly ani sáňkovat. A syn deprivovaný plavbou a lyžováním se směl vypravit na Velikonoční ostrov, aby tam rozhýbal sochy. To musela být šajba!
Lidé v totalitě… V jídelních automatech, které pamatuju, ve frontách před prázdnými obchody, které pamatuju, a měli bychom si na ně vzpomenout, až zase začneme vzdychat po časech nedávno minulých, lidi v otráveném čekání na prvomájové slávy, které nepamatuju, protože jsem na devítce na povinném srazu už před školou zdrhla a později jsem nikam nechodila… Ach, jak jsem si ihned vybavila své zoufalství z toho, že se někam – kam? – ztratili všichni ti, co tak statečně protestovali proti okupaci spřátelených armád v roce 68, na kterou nikdy nezapomenu, připomněla jsem si svou zuřivost, když jsem ve zprávách socialistické televize viděla rozjuchané žižkovské ženy, které si oslavné průvody užívaly jako málokdo, když v naší ulici na Smíchově parkovaly autobusy přivážející na manifestaci věrnosti režimu tlusté vypasené milicionáře se samopaly přes rameno, kterým hned rozdali párky s chlebem, živě jsem si vyvolala tehdejší beznaděj…
TEREZA BOUČKOVÁ nad výstavou fotografií Jaroslava Kučery, Metro, 18. 6. 2013
Já vám to, paní spisovatelko, prozradím. Jídelní automaty byly plné, neb se v nich lidé mohli najíst dobře a lacino. Prázdné obchody si nepamatuji, ale vidím dnešní obchody plné zboží, na které ti vaši lidé nemají prachy. Jak můžete vědět, že na průvody chodili lidé otrávení, když jste se otravovala někde za školou? Potomci těch, co protestovali proti okupaci, dnes vesele slouží v armádě, která bombarduje Bělehrad a okupuje Afghánistán, Irák… Tam se poděli a dávají si za to pěkně zaplatit. Žižkovské ženy dnes nejuchají, mají starosti, jak uživit rodinu a zaplatit nájem. A vůbec – tenkrát si lidé neužívali, tenkrát všecko spíš prožívali, což je podstatně jiná kategorie. Milicionáři na prvního máje samopaly nenosili, ale neposmívejte se tloušťce, i vy už podle fotky soudě máte nějaké to kilo nad… Dnes se párky, pravda, nerozdávají, ale máte-li silný žaludek, můžete si za drahé peníze koupit párky ze separátu, nacpané antibiotiky a vycpané vodou, párky, které ovšem nejsou k žrádlu…
Tož tam se poděli vámi hledaní lidé, kteří – aniž to možná vědí – již ztratili veškerou naději.
Zaplatil jsem celé jmění za vyhlazení šourku. Vadí mi ty vrásky. V Hollywoodu je to běžná procedura, říká se tomu žehlení varlat, svěřuje se herec GEORGE CLOONEY.
Jeho kosmetička dodává: Vyhlazení vrásek, zbavení chloupků a odstranění pigmentových skvrn v okolí penisu stojí 575 dolarů. O tyto služby se hlásí především vrcholoví manažeři. Hladký šourek může zvednout nositelům sebevědomí.
Pestrý svět, 20. 6. 2013
Tak na tohle nedosáhl ani Řím těsně před svým rozpadem!
„V našem pojetí je Othello velitel zvláštních jednotek na Středním východě, americký důstojník ve výslužbě arabského původu a věřící muslim. Posunutím do současnosti a míst, kde se nevěra dodnes trestá ukamenováním v poločase fotbalového utkání, příběh dostává uvěřitelnější rozměry,“ vysvětluje Janek Ledecký. Děj, který u Shakespeara začíná v Benátkách a končí na Kypru, u Ledeckého v rámci konspirace začíná v Ženevě a končí na Středním východě.
Metro, 21. 6. 2013
Shakespeare je tak dokonale zakonspirován, že není k poznání. A Jago – ten se přemění v bin Ládina? Anebo v Obamu? A Desdemona bude Clintonová?
Děti půjdou po svých. Za peníze. Co zaplatit z evropských fondů? No přece pěškobus, řekli si na radnici Prahy 9. „Vytvoříme jednotlivé trasy, kudy převážně chodí děti do školy. Na těchto trasách budou viditelně označeny zastávky, na kterých bude v daný čas čekat proškolený dobrovolník z řad rodičů a ten děti odvede do školy. Náklady budou téměř nulové. Zastávky budou pouze symbolické.“
Metro, 26. 6. 2013
Pěšky jako za vozem. To je ale mazaná vymoženost. Když nejsou peníze na školní autobus, zapojí se rodič, který by se jinak flákal v hospodě. Tož i takhle se dají odklonit peníze z Bruselu!
Končí měsíc, který nepřinesl téměř nic dobrého. Nechce se věřit, že ta naše malá Země česká je schopna vyprodukovat a zároveň vydržet takové události (a skandály) – povodně (a s nimi tupé hlavy z Povodí Vltavy), demise tragicky omámeného premiéra (a s ním živočišná blondýna či u moře se slunící kmotři) a nakonec vše si užívající prezident (a s ním hysterický populismus, nastupující aparátčíci skrytě vzdychající po socialismu a orientaci na východ). No, když nás nezničila velká voda, zahubíme se sami – ale řečeno upraveným sloganem – „každý stát má takovou vládu, jakého má Peltu (a s ním estébáka) a také další ženu na scéně“.
EXIT 21, zpravodaj vydávaný OÚ Mirošovice č. 6/2013
A každé město má zpravodaj, jaký si zaslouží!
„Má holka je chudá, tak jak mám bejt veselej, pořád mi říká, nic si z toho nedělej, nemá kvartýr, nemá fáro, nemá ani na cigáro, je chudá, i kožíšek má umělej…
Jiří Dědeček“
Básník, který jest nyní pravicovým, to kdysi myslel jako kritiku socialismu. Je pravda, že tenkrát neměla každá holka byt a fáro, ale protože měla práci, měla na cigára a naději na budoucnost pro své děti.
Vzpomněl jsem si na tuto píseň, když jsem četl poupravenou esej Václava Havla „Moc bezmocných“. Bývalý chartista, Milan Kohout, si totiž povšiml, že Havlův text lze snadno aktualizovat na karikaturu současného režimu. Stačí pozměnit několik slov. Pokud se čtenář neštítí otevřít kulturní přílohu Haló novin, zvanou Obrys-Kmen, může se o tom přesvědčit sám…
Samet bohužel Dědečkův (básnický) problém nevyřešil. Jeho veršíky ale žijí dál svým vlastním životem a přecházejí ve zdrcující kritikou současného kapitalismu.
JIŘÍ JÍROVEC: Má holka je taky chudá, Britské listy 2. 8. 2013
Jírovec ví až moc dobře, a taky to přiznává, že stát, potažmo kapitalismus jsou v prdeli, ale štítí se nahlédnout do časopisu, který se neštítí se tou špinavou zadnicí zabývat.
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |