Divné to slůvko, vlastně podstatné jméno, že? Návod, pár větiček ke správnému použití produktu bývá tištěný a stává se, že je také nesrozumitelný. V domácnosti se návod snadno vytratí, ale stejně ho díky mrňavým písmenkům, vhodným spíše pro výzdobu miniatur, člověk s obtížemi luští.
   Jenže kdo je to ten nemorální návodník? Může jím být třeba policejní prezident, stejně jako jiný policejní lhář ve funkci vedoucího dopravního inspektorátu, ale třeba i samotný ministr vnitra a lidé okolo něho štěbetající cosi o ministrově ohrožení, ale také o tom, že si vlastně mohou dělat, co chtějí. Ředitel ochranné služby policejního prezidenta příčinu nedávné rychlé jízdy ministra navíc vysvětloval pokaždé jinak.
   Nemorálním návodníkem může být i městský strážník, co si to na přechodu pro chodce profrčel asi třicet centimetrů za mým zadkem a na mou výtku, že by měl znát dopravní předpisy, ještě za jízdy vyhlédl z okénka a přehlédl, že jsem jako důchodce s ním před čtyřiceti lety nemohl chodit do školy, a přesto vykřikl: Dej si bacha na infarkt! Spatřil jsem tak skutečného Jamese Bonda! Zajisté, dusno letošního léta by v pražské Opletalově ulici dokázalo skolit možná i mladší, ale já bloud si myslel, že strážník je tu pro občana, i pro toho mnohem staršího. A já, snílek z jiné doby, mladším strážníkům vůbec netykal. James Bond navíc v ruce držel volant a nechystal si určit výši trestných bodů... Už je tomu tak, nemorálních návodníků přibývá všude okolo nás.
   V drobném spisku Václava Krofty Úsměvy a pošklebky, vytištěném v roce 1921, lze najít trefné veršíky:
   Kdo dokazovat chtěl by směle,
   že zákon vždycky tvrdým jest?
   Vždyť chrání často lidí čest,
   již nemají - cti kouska v těle.
   Veršotepec si nějak příliš dovoloval, není-liž pravda? Zalistujme ještě v poněkud starším kalendáři. Pár let před příchodem našeho letopočtu v Říši římské vladařil po celé čtyři roky (od někoho jsme přece délku volebního období museli okopírovat!) proslulý Caligula. Jeho vladaření probíhalo v letech 37 až 41 př.n.l. a v zemi tenkrát probíhala řada vnitřních válek. To ještě nic nevěděli o sestavovaní současné vlády... Tehdejší války byly příčinou, že byla obnovena téměř neomezená moc senátní oligarchie a zmíněný panovník si tehdy také zajel, nikoliv však ještě autem a nepřiměřenou rychlostí, až do senátu na svém koni, který podle něho měl stejná práva... U nás jako by získal právo lhát i policista. Nebylo proto v Říši římské divu, že ukončení vnitřních válek bylo spojeno s rozpadem a zánikem římské republiky. Taková degenerace to byla... Nemohu se ubránit dojmu, že po více než dvoutisícovce let přivádějí jiní neomezení vladaři do úřadu rovněž nějakou tu kobylu.
   Nemorální návodníci v sakách se fackují na sjezdech, ministři si od ženušek odskakují k děvuchám, jiní zase z magistrátních postů spěchají do všelijakých správních rad, což hodí nějakou tu tisícovku, zatímco ve městě čpí kdeco třeba močovinou. Létající záchodové mísy prezentované na Václavském náměstí na probíhající výstavě obrovských soch, co dokreslují trapný stav náměstí, jsou umístěné přece jen poněkud výše...
   Jiný nemorální návodník držící se svého postu zachová se jako chlap a nechá se tři měsíce vozit šoférem za státní prachy. Jak chlapský to počin!
   K dobru přidávám ještě jeden úšklebek již citovaného Václava Krofty. Možná mu v jeho rýmovačce, dodnes živé, chybí jen nějaká ta importovaná slova, aby byl in:
   Poctivost když přestal jsi už cenit,
   pravdu v lež-li dobře umíš měnit,
   smutkem ještě nenatři své líce,
   uplatnit se můžeš - v politice!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]