Na jaře 1930, vlastně ke svým narozeninám (byl toho jara třicetiletý) uspořádal si Vítězslav Nezval a v Aventinu vydal Básně noci, knihu delších básní ze svých knih, svou knihu knih, pro niž dnes nalézají slova uznání i ti, kdož nemají básníka v lásce a občas se mu snaží upřít i nos mezi očima.
   Karel Sýs (letos v létě už dvakrát třicetiletý), znalec a obdivovatel Nezvalův do té míry, že se k němu hlásí nesčetnými citacemi a parafrázemi, jako editor a dokonce i názvem jedné své knihy o Praze (Pražský chodec II), přichází šestašedesát let po Básních noci s Básněmi až na zem.
   Mohly by se jmenovat Básně noci II. Nezvalova kniha se až osmnáct let po svém vzniku docelila zařazením Signálu času z roku 1931. Sýsovy BÁSNĚ AŽ NA ZEM (paradoxně dík i tomu, že spěly přes překážky ke zrodu mnohem déle), mají ne už jen signál, ale celý Stroj času hned ve svém prvním vydání.
   Vznikly podobně jako Básně noci. Psány po léta a postupně ukládány do jednotlivých knížek a knih, na nichž si básník dával záležet i zakládal jak málokdo, složily se v celek, do něhož je básník, zloděj z Bagdadu, vykradl ze sbírek, v nichž znamenaly jejich alfu, omegu nebo obojí: pilíř.
   Podobají se Básním noci i rozměrem a typem básně: jsou to básnická pásma-vyznání a zároveň bilance, skladby, které jsou všechny americký účet, ačkoli přímo tak se jmenuje jen jedna z nich. Básník vzděláním ekonom sám už v mottu k ní vysvětlil, oč jde:
   Takzvané americké účetnictví - na rozdíl od podvojného - umožňuje sepsat na jediném papíru příjmy i vydání. V tom se podobá poezii.
   Někdy se do závorek nebo mezi pomlčky schová to hlavní. Zdá se, že tomu tak je i v citovaném mottu. Karel Sýs na rozdíl od svých tolika podvojných, občas podvodných současníků (co si po kolumbovsku vedli dvojí deník, aniž se stali Kolumby a cokoli objevili) psal vždy vše na jediný papír.
   To jeho čtenáři dávno vědí a i o něm platí Nezvalovo, že prostředníci mezi nimi a básníkem se minuli povoláním. A tak místo abych se tu zbytečně namáhal převyprávět, co básník řekl jasně sám, dovolím si tu jednu osobní vzpomínku a jednu skromnou předpověď.
   Vzpomínka: na jeden krásný soutěžní festival přijelo kapesní divadlo poezie s pořadem z veršů tehdy mladého Karla Sýse. Činovníci byli povážlivě znepokojeni: Jak to vlastně ten Sýs myslí? Bylo těžké je přesvědčit, že to myslí právě tak, jak to říká. A že jen říká hlasitě, co jiní pouze potají.
   A předpověď?
   Předpovídám této knize (jak rád činíval můj Mistr, Vladislav Vančura, když četl rukopisy knih a scénářů a narazil na dobrý text) u čtenářů úspěch a jsem si jist, že jen co se vylízají z iluzí, z šoku deziluze a reklamních šotů na absolutní moc trhu, najdou v Básních až na zem vlastní své poznání.
   A že je už jen otázka času, kdy konečně někdo z mladých kritiků, byť protažen úpravnami dějin a názorů, dokáže přečíst Básně až na zem sine ira et studio a optá se marketingových příručích za katedrami, mediálními pulty a všude, kam se rozlezli a kde se cítí majiteli klíčů a jediné pravdy:
   Dámy a pánové, vy starší, dříve přičinlivé soužky a souzi, vy mladší, absolventi totální manipulace, jak můžete i po Básních až na zem nevidět, že Karel Sýs nikdy nebyl žádný oficiální básník a že jeho prostořeké verše byly vždy podezřelé, jako vždy děsí odvaha říkat nepříjemné pravdy?
   Básním noci se nedostalo státní ani jiné velké ceny, ty přišly až za Sbohem a šáteček. Vsadím svůj měsíční důchod (jistěže, není to moc, ale pro mne je), že ani Básně až na zem nedojdou v dnešních Čechách oficiální pocty - až po letech se tomu kdekdo podiví jako oficiálnímu neocenění Básní noci.
   Kdo dnes vůbec slyšel o Motýlu ve svítilně, který vyšel ve stejném roce jako Básně noci a byl poctěn téhož roku státní cenou? Básně noci vyšly do konce tisíciletí devětkrát, naposled 1999, a stále se čtou. I Básně až na zem (zem na kraji pohrom a válek) nařídil stroj času na dlouhý chod.
   Až padne poslední absolutismus, poslední tyranie, tyranie trhu, věru nehýčkajícího ani své veršující lokaje, natož básníka, který už v Dlouhém sbohem dohlédl ke dnešku, řka: Dřív byla řeč obecná ano ano - ne ne, teď sociologie omlouvá každé lidské chování, mnozí užasnou:
   Básník Básní až na zem věděl, že i poslední absolutismus padne, a ve svých verších přesně vyslovil, proč se tak stane.
   Už v Dlouhém sbohem se četl verš: Ve vzduchu visí dlouhé básně. Teď už nevisí ve vzduchu, teď jsou tu, na zemi. Dosahují až na zem.

   (Doslov ke knize)
   Básně až na zem si můžete koupit nebo objednat ve Futuře nebo v Obrysu-Kmeni za 130 Kč

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]