Člověk bez poezie se stává duchovně chudým,
   říká vietnamský bohemista Duong Tat Tu
   
   Počátkem září se v Praze konal týdenní seminář bohemistů - překladatelů z celého světa, který pořádala Obec spisovatelů. Semináře se zúčastnil i jeden z nejznámějších vietnamských bohemistů - překladatelů Duong Tat Tu.
   Narodil se před sedmdesáti třemi lety ve Vietnamu. Roku 1961 v Praze absolvoval FF UK - obor bohemistiky. Diplomní práci psal o Jiřím Wolkerovi. Poté do roku 1973 působil jako vědecký pracovník v Literárním ústavu v Hanoji, dále jako redaktor literárního časopisu a pak až do března 1988 pracoval na v různých československých zastupitelských úřadech v Hanoji, například na československém velvyslanectví, v českém rozhlasu, v ČTK a podobně. Po roce 1992 pobýval střídavě v Hanoji a v Praze, živil se jako soudní tlumočník a překladatel na volné noze. V současné době žije v Hanoji.
   Je členem Svazu vietnamských spisovatelů, členem Sdružení vietnamských folkloristů i Unie českých spisovatelů. Napsal desítky článků a studií a přeložil řadu českých autorů. Například povídkový výbor Povídky z Československa (1963), výbor z básnického díla V. Nezvala (1974), České pověsti a pohádky (2000), Fučíkovu Reportáž psanou na oprátce (v její kompletní podobě - 2000, 2003), výbor z poezie 20. století s názvem Hříšné město (2001), výbor z díla J. A. Komenského Ráj srdce (1991, 2001), milostné dopisy F. Kafky (2003), výbor z poezie J: Seiferta Býti básníkem (2007), výbor z poezie M. Černíka Minulý ráj (2007), dále výbor z povídek J. Nerudy, J. Haška, K. Čapka anebo pro vietnamské turisty připravil Průvodce Prahou.
   Duong Tat Tu přiznává, že nejraději překládá poezii. Podle něj na rozdíl od evropských zemí, kde se poezie dost přehlíží, ve Vietnamu naštěstí lidé poezii čtou stejně jako prózu. Vietnamská próza těží mimo jiné hlavně z období války. Válka sice už patří minulosti, ale v lidech i v zemi zanechala těžké následky. Válečné zamoření dioxiny poškodilo zdraví zhruba milionu lidí. Je bolestné vidět děti s drastickými tělesnými deformacemi a nervovými, psychickými poruchami. V současné době se jednou z nejčtenějších knih stal Zápisník Dang Thuy Tram. Jsou to zápisky mladé lékařky, která se starala o zraněné vojáky na frontách ve středním Vietnamu. Při jednom americkém útoku přišla o život a její deníky si vzali američtí vojáci domů. Rukopis byl uložen v archivu vojenského ústavu USA. Po třiceti letech byly deníky mladé lékařky vráceny rodině do Vietnamu. Před dvěma lety vyšel zápisník mladé lékařky knižně a hned první vydání mělo náklad čtyřicet tisíc výtisků, pak následovalo vydání další. Kniha se stala předlohou i pro filmové zpracování, letos byl film uveden do distribuce a je o něj velký divácký zájem, vypráví Duong Tat Tu.
   Jednou za rok se ve Vietnamu koná "Den poezie", a to vždy 15. den 1. lunárního měsíce. Den poezie začíná na půdě nejstarší vietnamské univerzity v Hanoji, koná se na všech školách v celé zemi, verše se přednášejí v rozhlasu, v televizi a mají různé formy prezentace. Duong Tat Tu zdůrazňuje, že ve Vietnamu je poezie nadřazena nad ostatní literární žánry, její jazyk je jazykem určujícím. Poezie provází už malé děti a ovlivňuje jejich jazyk. Člověk bez poezie se stává duchovně chudým člověkem, říká Duong Tat Tu. To je také důvod, proč rád překládá českou poezii, která má ve Vietnamu velmi dobrý ohlas a svým způsobem přispívá k obohacování vietnamské poezie. Neumí překládat poezii, která ho neinspiruje. Poezie se ho musí nějakým způsobem zmocnit, musí mít svou filozofii, musí být bohatá myšlenkově, ale také bohatá obrazně a jazykově. Musí mít duchovní hloubku, a pak už je jedno, zda jde o poezii rýmovanou a rytmickou anebo o volný verš.
   Za svůj největší úspěch považuje překlad Nezvalových a Seifertových veršů a českých pohádek a pověstí, kde jsou zastoupeni především B. Němcová a K. J. Erben. Ne na všechny překlady však našel hned nakladatele. Když přeložil Nezvalovy verše, musel čekat sedm let, než byla kniha vydána. Daleko větší problémy měla kniha Josefa Nesvadby Dialog s doktorem Dongem. Kniha vyšla až po čtyřiceti letech od doby, kdy ji přeložil - a její výtisk se dostal k autorovi měsíc před smrtí. Za překlad Hubačovy hry Dům na nebesích, která byla reprizována v divadle a uvedena v televizi, dostal do divadla osm lístků, to byl celý jeho honorář.
   Duong Tat Tu zdůrazňuje, že si velmi váží pozvání na bohemistický seminář od Obce spisovatelů, stejně tak si váží pozvání Všeobecné zdravotní pojišťovny, které spadlo do stejného období. Ze strany VZP se projednávala spolupráce s vietnamskou komunitou. Avšak zároveň s lítostí dodává, že získání víza do naší republiky bylo pro něj velkým problémem. I když v naší republice žil řadu let, padesát let pracoval pro českou kulturu, a navíc tu žije se svou rodinou jeho dcera, absolventka FF UK. "Zdá se mi," říká Duong Tat Tu, "že čeští diplomaté se nezajímají o prezentaci české literatury v zahraničí, anebo alespoň u nás ve Vietnamu. Například při vydání každého autora se u nás organizuje tisková konference, kniha se slavnostně představí novinářům a veřejnosti, ale za poslední léta se tu s českou literaturou nedělo nic, i když tu vyšel třeba takový básník jako Jaroslav Seifert, nositel Nobelovy ceny, české diplomaty to nezajímalo."
   "Ve Vietnamu působí na třicet překladatelů, kteří překládají českou literaturu přes jiné jazyky, ale jsou zde jen tři bohemisté, kteří překládají přímo z češtiny. Všichni jsou starší šedesáti let. Těžko se jim však překládá bez finanční pomoci českého ministerstva kultury," vysvětluje Duong Tat Tu.

   Svaz vietnamských spisovatelů existuje padesát let a má přes devět set členů. Podmínkou členství jsou dvě vydané knihy z oblasti krásné literatury. Současným předsedou je básník Huu Thinh, kterému je kolem šedesáti let. Svaz vydává časopis Poezie v nákladu pět tisíc výtisků, Vietnamský spisovatel v nákladu čtyři tisíce výtisků a týdeník Literatura a umění v nákladu dvacet tisíc výtisků. Svaz dostává na svou činnost státní dotace, v rekreačních oblastech u moře a v horách vlastní pět tvůrčích a rekreačních domů, kde je pobyt většinou zdarma anebo jen za symbolickou cenu. Na podporu tvorby svaz udílí krátkodobá i dlouhodobá stipendia.
   Ve Vietnamu funguje na šest desítek nakladatelství, všechna jsou státní, na vydání knih dostávají dotace. Knihy s určitou literární hodnotou ve všech žánrech se vydávají bez problémů, knihy komerčního charakteru jsou neplánované a vycházejí jen velmi omezeně a v malých nákladech. Poezie vychází v průměrném nákladu v rozmezí pět set až tisíc kusů, poezii se věnuje hodně prostoru v televizi, rozhlasu, ale i v denících. Na tři desítky spisovatelů se živí literaturou profesionálně, žijí tedy z honorářů. Nejvyšší literární cenou je státní cena, uděluje se jednou za dva roky a platí i pro autory, kteří už nežijí, protože v minulosti v době dvou dlouhých válek a těžkého poválečného období nebyla možnost oceňovat práci spisovatelů. Finanční výše ceny je padesát milionů dongů, v našem přepočtu to je přibližně padesát tisíc korun.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]