Katyň je pro Poláky doslova prokletím. Katyň 1 a Katyň 2 – to je množství otázek a málo odpovědí. F. D. Roosevelt svého času řekl, že v politice neexistují náhodné události, ale vše je dopředu naplánované.
   Katyň 1, likvidace polských vojáků a civilistů v Katyni v roce 1940, není tak jednoznačná, jak se jeví některým slovenským autorům a historikům. Poslouchal jsem ředitele Muzea SNP, který bohorovně vysvětlil Katyň coby vinu socialismu. Co na tom, že existují doslova tuny materiálů, jež zpochybňují verzi, ke které dospěla také Mezinárodní komise v roce 1943 a kterou samozřejmě sezvali Němci?
   V Slovenské televizi zase ukázali mapku s postupem německých a sovětských vojsk, která ukazuje, jak obě země obsadily Polsko. Přitom se samozřejmě zapomnělo říci, že Rudá armáda obsadila hranici nynější západní Ukrajiny a současnou hranici Běloruska, které do té doby okupovali Poláci, k čemuž došlo na základě paktu Ribbentrop-Molotov. Němci napadli Polsko 1. září 1939 a Sověti začali obsazovat zmiňovaná území 17. září.
   Slovenská historie zamlčuje například také německo-polský pakt, na jehož základě se Poláci aktivně podíleli na rozpadu tehdejšího Československa. Když polský ministerský předseda Beck odmítl Hitlerův návrh na křížovou výpravu směrem na východ, Němci obsadili Polsko. A obsazení Polska doprovázela německá akce AB – zničení polské elity, což se během dvou týdnů hitlerovcům téměř podařilo. Zajímavé je, že „polská elita“ se potom ocitla v sovětském zajetí. Proč se nepostavila na odpor Hitlerovi? A kde skončila „polská elita“, kterou Němci v rámci akce AB likvidovali? Na tyto otázky není zatím odpověď.
   Stejně neexistuje odpověď na otázky, které doprovázejí exhumaci hrobu v Katyni v roce 1943. Dne 13. dubna oznámili Němci světu, že našli hroby zavražděných polských důstojníků a civilistů. V hrobech údajně byly některé pistole značky Walter, kterými byli zavražděni, ruce měli svázány provazy německé výroby, přičemž někteří byli v uniformách a jiní zase v civilu a v jejich šatech se našly desítky dokumentů. Podle této verze Berija se Stalinem věděli na jaře 1940, že Německo napadne Sovětský svaz za rok a několik měsíců a tak předložili Němcům na podnose možnost objevit Katyň.
   To je skutečně jako z pohádky. Přitom se ví, že když NKVD likvidovala odpůrce stalinistického režimu, nebylo možné je nijak identifikovat. To patřilo k základním principům této zločinecké organizace. Kromě toho se na kopci Kozí Hora nacházela rekreační zóna NKVD, rozložená asi 400 metrů od masových hrobů, kde odpočívala sovětská elita. Obyvatelé Smolenska a Katyně vědí, že se tu po obsazení Sovětského svazu budoval tajný německý bunkr „medvědí brloh“, který po dokončení navštěvovali němečtí pohlaváři Keitel, Jodl, Himmler a sám Hitler dvakrát. Je zajímavé, že v den, kdy Němci oznámili světu zvěst o masových hrobech, byl právě v bunkru Hitler. Je jasné, že bunkr nestavěla vlastníma rukama Eva Braunová s Hitlerem, nýbrž zajatci, také polští zajatci, kteří se nacházeli v sovětských táborech, po německém vpádu zase v rukou německých.
   K dosud známým pravdám patří fakta o tom, že Sověti postříleli od dvou do tří tisíc zajatých Poláků, kteří byli podle nich vinni za masakr 15 tisíc rudoarmějců z let 1920-1921. Faktem je, že Mezinárodní komise pozůstávající z 12 expertů různých evropských zemí, kterou Němci pozvali na exhumaci těl, podepsala prohlášení, že vinu nese Sovětský svaz. Dva experti později svůj názor změnili. Český doktor Hájek a bulharský doktor Markov. Pochybnosti měl rovněž anglický expert, který tvrdil, že těla byla v zemi 1,5 roku a nikoliv déle.
   Na Norimberském procesu byla nastolena také Katyň jakožto vina Němců, ale kvůli pochybnostem byla zamítnuta. Sovětská Burdenkova komise, která začala Katyň zkoumat v roce 1944 po vyhnání Němců ze Smolenska, zase svalila vinu na Němce.
   Katyň 1 dodnes není důsledně objasněna; objevují se i teorie, že když Sověti popravili až 3 tisíce Poláků, Němci tyto hroby využili a své polské oběti převezli právě sem, aby potom mohli rozjet propagandistickou akci, která měla zpochybnit Stalinovo počínání. Tehdy totiž už německá armáda válku prohrávala.
   Gorbačov odevzdal Polákům dokumenty; vlastně je Jelcin odevzdal Jaruzelskému, který byl také původně zajatcem Sovětů, ale šlo jen o kopie tajných dokumentů a nikoliv o originály. Jak se kopie vyráběly je skutečně zajímavé. Nejdříve na rok zmizely a teprve pak se objevily. Potom se zase ztratily v Polsku. Na jejich výrobě se podílel známý Jakovlev, jenž byl pravou rukou Gorbačova a zároveň člověk, kterého si získala CIA.
   Gorbačov byl v euforii schopen přiznat, že Rusové svrhli bomby na Hirošimu i Nagasaki. A kopie je možno zpochybnit, jednalo se totiž jen o dva ze tří dokumentů, známých jako zápisky Beriji.
   Ideální by bylo, kdyby všechny dokumenty vydalo současné Rusko, ale také současné Polsko do rukou nestranné komise, která by určitě dospěla k nějakému zásadnímu výsledku, aby se konečně vyjevila nezpochybnitelná pravda.
   Nebylo dost Katyně 1, aby nepřišla Katyň 2? Havárie polské delegace v čele s prezidentským manželským párem a polskou elitou.
   Den předtím se poklonili památce obětí v Katyni premiéři Polska a Ruska. Je totiž nutno vědět, že v Katyni leželi v hrobech i popravení Rusové, Bělorusové a také Ukrajinci. Oba premiéři hovořili o obětech totalitního režimu. Otázkou zůstává, proč se tohoto aktu nezúčastnil rovněž polský prezident? Ale letěl tam až na druhý den s projevem, který byl mnohem ostřejší než to, co řekli den předtím premiéři Ruska a Polska. Ostřejší v tom smyslu, že se jednoznačně snažil obvinit tehdejší Sovětský svaz a jeho nástupce Rusko z genocidy Poláků.
   Je známo, že v tomto roce se měly konat prezidentské volby a polský prezident měl preference pod třicet procent a bylo jasné, že už prezidentem dále nebude. A tak si chtěl vytvořit imidž na Katyni, protože to je skutečně bolavá stránka mezi Rusy a Poláky.
   Došlo k hrozné tragédii, která vzrušila celý svět. Rusové zareagovali skutečně dojemně, udělali maximum možného, uctili památku polského prezidenta nanejvýš důstojně, přestože nepatřil k přátelům Ruska. Televizní stanice okamžitě zařadily do vysílání film polského režiséra Wajdy o Katyni; režisérův otec byl totiž také obětí Katyně.
   Zajímavé je, že první a dost důvěryhodné informace o tragédii hovořily o tom, že pilot nalétával tři či čtyřikrát nad letiště, aby přistál, přestože věž mu doporučila letiště jiné. Na smolenském letišti však byly připraveny masové informační prostředky a televizní štáb, který měl vstoupit živě do přenosu polské televize o Katyni. Hovořilo se o naléhání na pilota ze strany delegace. První verdikty mluvily o tom, že pilot nalétával jen jednou a v husté mlze zavadil křídlem o břízy, a také že k žádnému naléhání nedošlo. Jaká byla skutečnost však zatím oficiálně potvrzeno není.
   Polského prezidenta pochovali jako mučedníka v krakovském Wavelu. Na pohřeb přiletěl také ruský prezident, navzdory hrozbě popela z islandské sopky. Americký prezident nepřiletěl a v době pohřbu hrál golf, což Poláky nemálo podráždilo.
   Katyň 2 způsobila, že polsko-ruské vztahy se začaly měnit k lepšímu. Hledání démonů neprospívá ani jedné z těchto dvou zemí. Poláci musí zapomenout na Polskou říši a Rusové na to, že budou komandovat Evropu. Jejich spolupráce naopak přispěje k stabilizaci Evropy.

   Slovenský rozhľad č. 22/2010

   Přeložila IVANKA DŽIUBOVÁ

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]