MICHAL ČERNÍK

Stopa

Do čerstvého betonu na dvorku
jsem kdysi obtiskl svou stopu.
Ještě roky tu za mne bude stát,
jako lžící vodu deště nabírat
a špičkou mířit ke dveřím domu,
kde už dávno nebydlím...
A také moje dětství tu zbylo.
Nedá se odstěhovat.


Maminka

Maminka - jediná žena
která tě nikdy nezklamala v lásce
a vždycky tě milovala víc
než sebe

Někdy se na tebe podívala
se smutkem hlubokým jak moře
a oči se jí rozšířily údivem.
Bože, vždyť ty už dávno nejsi dítě!


První strach

Před hospodou Moravěnkou stál opilec,
odporný typ, zdevastovaný pitím.
Vrávoravě k nám popošel a hulákal na nás.
Má čtyřletá dcera mi ustrašeně sevřela ruku.
Když už jsme byli hodně daleko,
pronesla tiše a vážně:
V noci se mi bude o něm zdát.
Ach, holčičko moje, kéž by zlo
mělo jen podobu opilcovy tváře
a v budoucnosti tě děsilo pouze to!


Milostný zákon

Někdy při milování pomyslím na to,
že naše těla dřív či později skončí,
budou spálena nebo hnít v zemi,
zatímco teď si poskytují vzájemnou rozkoš,
jako bychom si byli navždy souzeni,
či jako by to mělo být naposledy.

Neznám krásnější zákon,
než je zákon o zachování života,
a neznám mocnější síly,
než je síla lásky.


Návrat z dovolené

Co je nového,
ptá se žena do telefonu své staré tety.
Bohudíky, nic, říká teta,
v mém věku jsou nová už jen úmrtí.

A já si zatím v novinách lačně pročítám zprávy,
které už propadly časem,
a ani jsem si nevšiml,
že nám v květináči po letech rozkvetl ibišek -
malé zrození krásy na chvíli darované
pár lidem jedné domácnosti.


Škoda, že nejsem bůh

Škoda, že nejsem bůh,
protože bych tenhle svět
řídil mnohem milosrdněji
než on.

Protože bych tenhle svět
řídil mnohem spravedlivěji
než lidi.

Protože bych tenhle svět
nakonec nechal lidem.
Ať se ho naučí řídit sami.


Tenkrát

Bavili jsme se tím, jak budeme vypadat ve stáří
a své chyby jsme gradovali do komických situací.
Bóďa předváděl senilního dědu
a nakonec si kávou pobryndal kalhoty.
To se nám to smálo, přátelé,
tenkrát, když jsme opravdu byli mladí
a ještě jsme se nebrodili vlastní minulostí.



KAREL HOLUB

Básník Karel Holub slaví 25. září 65. narozeniny. Srdečně blahopřejeme!

Ze samizdatové sbírky Nemocnice vedle TESCA

Všichni mi drží palce

Všichni mi drží palce
tak jako Honzovi v dálce.
Já, jednou dole, jednou nahoře,
nakonec v pokoře uléhám na lože.
Nemoc má šanci, ale já mám taky.
Vykašlal jsem se na mindráky.
Krása hudby a žen, krajiny, slova, zpěvu
jsou pilulky, co každý den poctivě beru.
Možná, že je to málo. Žel.
Aspoň jsem ze života něco měl.


Kmotra Smrtka

Lehla si vedle mne, tak náhle, beze všeho.
Povídám jí, že nechci míti s ní nic společného.
Že chci vidět a slyšet a vstávat do jitra.
Že se chci dobře vyspat a těšit na zítra.
Ironicky se usmála: Jsi jenom kus, ať už jsi, kdo jsi.
A prstem přejela si ostří svojí kosy.

Mlčky se otáčím k vám zády , madam.
Zas jedna cizí řeč, kterou já neovládám.

Velikonoce v nemocnici
Sestřičko,
nemám vás čím vymrskat,
leda katetrem.
A to by bolelo moc


Sestřička

Píchá injekce, zavádí infúze,
vynáší bažanty.
A nakonec se vždycky zeptá pacienta:
A jiného ode mne nepotřebujete nic ?
Ihned mne napadá odpověď.
Ale protože jsem už prošlý ročník,
tiše a pokorně odpovídám:


Za Zdeňkem Koubkem I.

Vůle jak balvan nepomohla.
Zesláblý organismus atleta
pracoval zcela opačně.
Nejlepší kamarádi
odcházejí v bolestech a utrpení.
Proč zrovna Ty, když svět je osypán
dacany a lumpy.
Spravedlnost a my
zase dostali na frak.


Za Zdeňkem Koubkem II.

Padají bomby, hoří města.
Malý Tárik přišel o nohy.
A jedna z těch bomb, bomba tvé nemoci,
zasáhla i Tebe.
Přičítám Tě k padlým té podivné války,
protože Tvoje vydechnutí
bylo stejně nesmyslné a zbytečné,
jak tato válka.

Tvůj mobil nepřijímal

Za Láďou Jančím
Tu dobrou zprávu, že jsem byl propuštěn z nemocnice,
jsem rozeslal hned kamarádům.
Tvůj mobil už nepřijímal.
Neboť v ten den
byl jsi na katafalku připraven
po dvou letech marného boje
odejít za svou ženou navždy.

Tvoje krev nemohla být špatná,
neboť v ní kolovala ochrana přírody,
vysázené stromky, směněné aršíky,
přátelství Karla Heinze,
spanilé jízdy na romantický jih,
vše, čímž jsi horečně žil.
Ne, krev nemohla být špatná.
Však srdce, srdce zradilo,
neboť se už nemohlo dívat
na bídu života...

Láďo, díky!


Průzkumník

Když jsem ještě nosil výložky s padáčky,
určili mne velitelem průzkumného družstva.
Za l. družstvem l. čety l. výsadkové roty
postupoval tehdy celý prapor.
Zakreslil jsem nepřátelskou pevnůstku a plánek poslal na štáb.
Únavou zmožen jsem však v okopu usnul.
A prapor šel bez mne dál nocí k Oremlázu.

Také jste mne vyslali, přátelé,
abych prozkoumal, jaké to je ,
když životu svítí červená.
A já vám říkám: smrtka je ošklivá ženská.
Takovou hnusnou šeredku nepotkáte široko daleko.
Cení na vás zuby a pořád jen mele a mele.
A nejhorší je, že jde přímo na věc.
Sbalí vás, ani se nestačíte rozloučit se svobodou.


Tak málo stačí

Tak málo stačí k životu
Něco do úst něco na sebe
něco nad hlavu

Někoho kdo tě vyslechne
Někoho kdo tě pohladí
Někoho kdo ti podá
ruku čaj léky cokoli

Hlavně abys mohl dýchat
pít jíst a chodit

Tak málo stačí k životu
když nabízí ti a vzápětí drtí
Tak málo stačí k životu
I k smrti


Di na kněze

Na Komenského škole kdysi dávno
v náboženství jsem býval pilný žák.
Pan farář Nový zákon věnoval mi.
Půjčoval knížky o misiích, žádný brak.
Spolužáci odhadli moje sklony
a radili mi jako v řetěze:
Vole, di na kněze.

Měl jsem jiné sny. Neuměl jsem
dotahovati věci do konce.
Lákala láska, výpravy a knihy.
Na jiné nadšeně jsem zvonil na zvonce.
Do prachu padlo přání spolužáků.
Kdo pro něj dneska poleze:
Vole, di na kněze.

Ohlížím si, proč nevlídný mám osud.
Proč udeří mne občas po hlavě.
Nejvyšší účtuje - já nerozumím dosud.
Knokautován, bezmocně ležím na trávě.
Není to tím, že přání zavrhl jsem,
že život nemám postavený na něze:
Vole, di na kněze


Žena nejsou housle

Žena nejsou housle
abys pohrav na stěnu pověsil
Žena nejsou housle
abys nepohrav na stěnu pověsil
Budeš ji mít v patách hodně dlouho
Ačkoli za celou dobu známosti
jsi od ní dostal sotva pusu



ALOIS TYBRYCH

Bavič
A proti moudrosti
a doma kdys laskavému tichu
je dnes přehršel lichých žvástů
a prázdného bavičova smíchu

Chomoutí
Bileamův osel prý proslul na celém světě
žel jen halasnou prázdnou řečí
Flexibilního Čížka to i dneska hněte
v koutě pláče a zmítá se v křeči
Kdyby ho tak prokouk boss
bez podkov by cvakal bos



JOSEF VESELÝ

Úvahy

Tak dokonale za sebou zametal stopy, až se s ním propadl most.

Opatrnost stáří a jistota mládí jsou za volantem stejně nebezpečné.

Kdo si nestojí za svým slovem, stojí mimo.

Holým kartáčkem si zuby nevyčistíme.

Při řešení osobních problému nešlapme po objektivitě.

Za tmy pozor na kroky do prázdna.

Umět dát ránu je důležité, důležitější je umět ji přijmout.

K zakrytí slunce je nyní třeba více bezohlednosti než trpělivosti.

Nekopejte do hub jen proto, že je neznáte.

Kdo netrefí svůj cíl, trefí určitě něco jiného.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]