Tedy pánové Klausi, Schwarzenbergu, Kalousku, Johne, Sobotko či soudruhu Filipe, musím se s Vámi podělit o dojem posledních dnů. Dostal jsem totiž zprávu a řadu rad prostřednictvím internetu. Kohosi napadlo, že utrácí zbytečné peníze za státní služby, které si vlastně vůbec neobjednal, a které postrádají logiku. Počíná si prostě tak, jako by vlastnil Petřínskou rozhlednu, kterou by pro jistotu pojistil pro případ povodně. I napadlo jej, že by mu mocní této země měli poradit, jak se zbavit nežádaného, služeb nechtěných a poplatků docela zbytečných. Tedy odhlásit se ze všech služeb státu.
Začněme penzijními dávkami. Podle posledních dat máme v Čechách na 2 miliony a 100 tisíc starobních a invalidních důchodců. Kdo sleduje vývoj financí a rozpočtů ví, že sice celý život ukládáme své příspěvky do penzijního systému, ale nemáme přitom jistotu, zda bude příslušný systém opravdu disponovat korunami, až jeden každý dosáhneme 65 let. Nejlépe by bylo, jak čteme, pořídit si nemovitost s použitím hypotéky a podepsat reverz, že v důchodovém čase nebudeme po státní kase nic požadovat. Včas prodáme nemovitost a zajistíme si poklidné poslední dny života. Případná inflace, finanční krach státu se nás tedy dotýkat nebude.
Právě tak bychom měli přestat platit sociální pojištění, zejména když nám nehrozí nezaměstnanost – a když nám nehrozí ztráta existence. U lékařů, zdravotních sester, učitelů a některých dalších profesí je tato jistota skoro stoprocentní. I když tento klid nemusí být absolutní. Známe příklad, že se Atlantický pakt postaral o mediální studia jednoho občana – který se ovšem k řízení médií nikdy nedostal. Neboť v televizní radě skončila naopak vrhačka koulí Helena Fibingerová a další dobrodruzi, jejichž kvalifikace má k médiím věru daleko. Zato všichni občané platí pravidelně poplatky za rozhlasové a televizní vysílání, bez ohledu na to, kdo těchto radovánek mnoho neužívá a dokonce ani příslušné aparáty vůbec nevlastní. Zato ředitel České televize Jiří Janeček se dal slyšet, že „kdyby si (rozumí se konzumenti programů) vynásobili můj měsíční plat a manažerské odměny, tak by jim vyšlo, že jen za posledních 7 let jsem vydělal minimálně 14 milionů. A taky je mi 54, takže snad není neobvyklé mít něco našetřeno.“ Ovšemže z našich poplatků.
Neměli bychom ovšem přispívat ani na školství, dokud normální vzdělanci, včetně rychlokvašek (například plzeňských) nevyrovnají všechny náklady, které jim předchozí generace za tituly bakalářské či magisterské zaplatily v časech dřívějších. To se týká i vládních špiček, které se ostatně nezabývají obory, v nichž promovali. Magistr Josef Dobeš, jinak ministr školství, promoval na psychologii, a svého času pracoval ve Vazební věznici, do níž se dnes proměňuje celé naše společenské uspořádání.
O škrtech v rozpočtu nedávno hovořil předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. „Otevřeně říkám, že je to už naposled, že je to na kost, že další ořezávání našeho rozpočtu by mohlo mít vliv a mělo vliv na dosaženou úroveň lidských práv…“ Jestliže se snad někdo domnívá, že se šéf nejvyššího soudu zastal řadových občanů, potom se mýlil. Rychetský prostě protestoval proti snižování platu soudců – sněmovna prý jen porušila nedotknutelnost soudní moci a narušila by nezávislost soudů. Tedy tato soudní „čistota“ a nezávislost závisí na několika tisícovkách škrtnutých z nehorázných, statisícových příjmů, avšak i bez škrtů se v Čechách hovoří a píše o soudní mafii. Jen pro ilustraci si připomeňme, že poslanec či senátor by z 58 944 přišli při snížení o 5 % o tři tisíce korun (55 997), nepočítaje jiné prebendy, krom toho, že panstvo pobírá například nezdaněné náhrady, které činí 31 900 až 43 300 korun. Ze svých daní pak hradíme i tyto položky a také volební kampaně a mnohé další šarády.
Pramálo z nás má ovšem zájem financovat dvacetitisícovou armádu a tažení do Iráku či Afghánistánu, výzbroj, na níž si přivydělali i dnešní ministři, potápějící se pancéřové vozy Pandur, minomety a padáky, jejichž vinou se již zabila řada výsadkářů. Objednavatelé z našich daní si ovšem na své podíly přišli v míře dostatečné.
Zrovna tak bychom se mohli vzdát Policie ČR, která na korupci nedosahuje, a ztratilo-li se z někdejšího státního jmění ve výši dnešních 10 bilionů korun, ztratilo se dobrých 70 procent, mnohé posbírali miliardoví šejdíři, politici, jejich rodiny a přátelé – a takzvaná chobotnice byla „odložena“ – čili zametena pod koberec.
A tak bychom se mohli odhlásit ze služeb Statistického úřadu, jehož ročenky jsou čím dál tenčí a mají stále menší vypovídací schopnost. O více než 200 miliard korun nemocenského pojištění bojuje ke dvacítce pojišťoven, avšak největší z nich VZP, která má pobočky ve všech někdejších okresních městech nám dává najevo, že léčit těžké pacienty může jen ve vybraných případech, a obyčejné léky prý si bez receptu a za své budeme kupovat sami. Senát a ministerstvo pro místní rozvoj si koledují o likvidaci, nemluvě o Úřadu pro ochranu osobních údajů, o Telekomunikačním úřadu, který podporuje favorizovanou Telefoniku 02. Energetický regulační úřad odsouhlasil zdražení proudu, ČEZ inkasuje astronomické zisky, které hned bravurně přesouvá do nových podniků na Balkáně, například v Bulharsku a Rumunsku.
Antimonopolní úřad by měl stíhat sám sebe za monopolizaci firem a státních institucí. A máme před sebou (stačí pohled do telefonního seznamu) desítky dalších adres, ústavy pro vyšetřování potravin, informační centrum, státní úřad inspekce práce, úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Je dost důvodů, abychom se škrtali i my, ze svých nedobrovolných příspěvků. Půvabný je i Ústav pro soudobé dějiny, o to kouzelnější, že dějiny nakonec vždycky píše vítěz.
To všechno národ nechápe – jinak by se nálada lidu projevila ve volbách, které ovšem končí vždycky zklamáním. To proto, že národ pochopil, že zase vlezl do pasti. Někdy proto, že ho okouzlila knížecí jasnost, jindy proto, že naletěl na modrou anebo na moderátora, který by si nejraději zahrál na samotného premiéra.
A my ovšem platíme a platíme – bez paragonu!
Autor: FRANTIŠEK KŘÍŽ
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |