Nepříliš vynalézavá, zato však snaživá dopisovatelka ČT z USA Petra Flanderková připravila divákům rozhovor k výročí počátku kubánské revoluce. Samozřejmě ne s Fidelem Castrem, ale s jeho dcerou, která před lety emigrovala do USA a cítí se, jak v rozhovoru sdělila, spíš jenom Kubánka než dcera svého otce. O něm se nakonec přece jen zmínila i naše Petra Flanderková připomínkou, že »většina Kubánců doufá v biologické řešení, trápí je však dlouhověkost v Castrově rodině«. Humánní postoj Castrových odpůrců (aspoň v pohledu Castrovy dcery a naší dopisovatelky), odhodlání dopřát mu přirozený odchod ze světa, však tyto odpůrce nijak neměl k tomu, aby protestovali proti pokusům vytvořit v Castrově rodině výjimku z dlouhověkosti pomocí atentátů na jeho osobu. Zmíněná dlouhověkost je trnem v oku nejen emigrantům, ale sužuje i vládu USA a CIA.
   Gabriel García Márquez v poznámce ke knize dvou amerických autorů Williama Turnera a Warrena Hinckela Ryba je rudá (krycí název pro vylodění v Zátoce vepřů), historii atentátů na Fidela Castra a pokusů zvrátit situaci na Kubě, jejich řadu doplňuje a obohacuje novými detaily. Už v roce 1960 John F. Kennedy, tehdy ještě senátor, se svého oblíbeného autora Iana Fleminga, tvůrce agenta 007, při jeho návštěvě v USA zeptal, jak by si počínal, kdyby měl za úkol odstranit Fidela Castra. Fleming mu prý odpověděl, že pro Kubánce jsou důležité tři věci - peníze, náboženská víra a sex, a proto by bylo dobře shodit na Kubu spousta falešných peněz a rozvrátit jejich hospodářství, zařídit, aby se na obloze objevil planoucí kříž ohlašující příchod Krista, který se vrátil na zemi, aby vyhladil komunismus a komunisty, a pak ještě s pomocí letáků, pocházejících údajně ze Sovětského svazu, sdělit Kubáncům, že díky americkým jaderným pokusům jsou vousy revolucionářů radioaktivní a oni sami tím pádem impotentní. Podle Fleminga by si pak všichni, včetně Castra, vousy oholili a »tam kde nejsou vousy, není ani revoluce«. Od Fleminga to byl žert, CIA to však podle všeho vzala vážně. Nepoužila sice nápadu s falešnými bankovkami (něco takového chtěli nacisté provést už za druhé světové války v Anglii), revolucionáři si nakonec vousy shodili sami, ve svých laboratořích však stejně vyrobila prášek, který by vyvolal, kdyby se dostal do bot, ztrátu ochlupení i vlasů. Bohužel se však nenaskytla možnost, jak jej nasypat Castrovi do holinek. Úspěšný zato byl pokus s pomocí chemikálií vyvolat lijáky ničící plantáže cukrové třtiny nebo africký prasečí mor, který zahubil na Kubě tři sta tisíc vepřů. »Jen těžko si však vysvětlit,« píše Márquez, »proč jsou neúspěšné atentáty na Castra samotného. Castro si sice počíná nepředvídatelně a proniknout do jeho tajných služeb není jen tak a kubánská kontrašpionáž je považována za jednu z nejlepších na světě vůbec, to však samo o sobě nestačí vysvětlit neúspěch zhruba padesáti pokusů o atentát na jeho osobu připravených CIA. Jakoby tu bylo cosi, co se vymyká kompjútrům CIA a co možná souvisí s karibskou magií.«
   V roce 1963 Kennedy už jako prezident vyslal na Kubu advokáta Jamese Donovana, aby tam jednal o propuštění skupiny Američanů na Kubě uvězněných. Aniž by o tom Donovana zpravila, CIA připravila pro Castra speciální dárek, vybavení pro rybaření pod vodou, a do kyslíkových bomb nasadila bacily tuberkulózy. Donovanovi však dárek nepřipadal dost dobrý a sám zakoupil v New Yorku přístroj lepší. Castro měl být při návštěvě Chile v roce 1971 zastřelen při tiskové konferenci zbraní ukrytou v televizní kameře. Střelec byl vybaven doklady, z nichž vyplývalo, že jde o přeběhlíka kubánských tajných služeb v Moskvě. Zkrátka jakási replika atentátu na Kennedyho. Jeden z agentů však jako naschvál dostal v kritické chvíli zápal slepého střeva a druhý se sám neodvážil vystřelit. Další atentát byl připraven na severu Chile, kde měl Castro navštívit doly v Antofagastě. Výpravě se do cesty postavil automobil s tunami dynamitu. Měl být odpálen na dálku, ale nevybuchl. Nepovedl se ani další pokus. Castra měl zastřelit agent CIA při přestupu na letišti v Limě, postavení letadel na ploše však bylo jiné, než se čekalo a agent nepoužil zbraně v obavě, že by se mu nepovedlo včas uprchnout. Pokusy pokračovaly. Krásná žena, která měla ke Castrovi přístup, mu měla do sklenice, ze které pil, vhodit kapsle s jedem. Jenže cold cream v kelímku, ve kterém si je na Kubu přivezla, kapsle rozpustil. Márquez pak k případům vylíčeným v knize amerických autorů připojuje další. »Při jednom z nich se CIA povedlo zavést proud vysokého napětí do mikrofonů na tribuně, ze které měl Castro mluvit. Kubánské tajné služby to však včas odhalily. (...) Další atentát měl provést číšník v kavárně hotelu Habana Libre, kde se Castro tu a tam k ránu zastavil na ovocnou šťávu. CIA číšníkovi předala jed, bezbarvý a bez zápachu, který mu měl hodit do sklenice se šťávou. Agent však musel čekat na svou příležitost tři měsíce a jed mezitím ztratil účinnost. CIA dodala jiný, který nepřestával být účinný, pokud byl uložen v mrazáku, ale když se Castro po čtyřech měsících v kavárně zastavil, agent nedokázal na poslední chvíli dostat kapsle z ledu, ve kterém byly uloženy. Největší nebezpečí, v němž se kdy Fidel Castro ocitl a které Hinckel a Turner rovněž neuvádějí, však nepřipravila CIA. Po neúspěšné americké invazi se Castro vracel v otevřeném džípu z fronty do Havany. Jeden americký voják, který porážku přežil a ukrýval se v křoví u cesty, ho viděl projíždět ve vzdálenosti necelých desíti metrů a měl ho několik vteřin na mušce. Neodvážil se však vystřelit.«
   Petra Flanderková se ve své reportáži nezmínila o tom, že by si Kubánci na oplátku přáli brzkou smrt Kennedyho, Nixona, Cartera, Reagana či obou Bushů, nebo že by kubánské tajné služby na některého z nich přichystaly atentát. Potíž je v tom, že atentáty nejsou zas tak daleko od toho, co USA tak rády označují za terorismus. Že by kubánští emigranti na nich s CIA nespolupracovali, to se dá jen těžko předpokládat. Castrova dcera jim připisuje mírumilovnost, ale to je třeba už výsledek návštěvy našeho premiéra Špidly. Nejspíš jim domluvil, aby si počkali na zmíněné biologické řešení. Že by při řeči o lidských právech nepadlo o atentátech slovo, tomu se nechce věřit. Špidla přece není Havel.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]