Jak bych
   to udělal, maje vysvětlit zcela srozumitelně, co to je
   PASEKA
   v české literatuře a kultuře?

   No jak! Vypůjčil bych si v knihovně z produkce toho nakladatelství Pegasovo poučení, podle podtitulu antologii české poezie 1945-2000, a ukázal černé na bílém, čemu soudný čtenář jen tak vůbec neuvěří. V Obrysu-Kmeni 16/2003 už Alexej Mikulášek vypočítal, jak pánové P. A. Bílek a spol. pilně mýtili a kdo všecko před jejich sekerami neobstál, jak nedošel milosti jediný verš z poválečné poezie K. Biebla, V. Nezvala a dalších desítek básníků. Dokonce tam nedali nic ani z Jiřího Kuběny, patrně proto, že se při každé příležitosti hlásívá k Nezvalovi a k básním z jeho posledních let! Myslí-li veršorubecká brigáda, že jen vrací úder zasazený jejím miláčkům, kteří se nedostali do antologií předlistopadových let, a chápe-li Pegasovo poučení jako krvavou vendetu za utrpěná příkoří, nechápe nic. Eliminaci těch skutečných básníků, za niž se parta z Paseky tvrdě mstí, měli a mají na svědomí ne pořadatelé opovrhovaných výborů, ale diktát všemocného aparátu, který prostě zařazení některých autorů nepřipustil. Aparát je tentam a na cenzuru, na potlačování, mýcení a kácení se s vervou dali dobrovolně a bez ohledu na ostudu, jíž se už nezbaví, sami literáti a nakladatelé. Pegasovo poučení tak zásadně předstihuje a zahanbuje pověstné Poučení z krizového vývoje. Je to názorné Poučení z vývoje polistopadového.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]