Literární historik, básník, novinář a překladatel Antonín Hartl (1885-1944), PhDr., pracoval jako novinář, úředník, knihovník, byl činný i v čs. církvi a v zednářské lóži. Vydal monografie o H. G. Schauerovi (1913) a Viktoru Dykovi (1931), zajímal se o kulturní život na Podkarpatské Rusi (1924), vydával dílo Karla Hlaváčka (3 svazky 1930, Žalmy 1934).
Hartlovu celoživotní práci připomněl Emil J. Havlíček stručným výborem ...PŘIPRAVIT PŮDU (80 str., v edici Miličova obec, Hostice 2002). Obsahuje jednak výbor z Hartlovy publicistiky, jednak cennou úvodní studii o jeho životě a díle. Hartl v Havlíčkově pojetí byl "duch neklidný a bude ještě zapotřebí osvětlit mnohé z jeho životního usilování, třeba jeho poměr ke Katolické moderně, ke svobodnému zednářství (patřil k lóži Pravda vítězí, do níž náleželi rovněž např. Edvard Beneš, Alfons Mucha či evangelický filozof Jan Blahoslav Kozák), jeho vlastenectví i jeho sociální angažovanost, jeho křesťanství všedního dne" (s. 13).
Výbor představuje Hartla jako politologa, nabízí dvě studie masarykovské (o vztahu TGM k Arnoštu Procházkovi a k Podkarpatské Rusi). Hartl jako slavista se zabýval církevněslovanskou kulturou a také rusínskou literaturou. V oddíle Hartl-bohemista zaujmou studie o Žalmech Karla Hlaváčka a o básnickém díle Františka Nechvátala. Toho charakterizuje jako "básníka, jehož slovo uzrálo pod teplým sluncem Hané, na úrodné půdě moravské, zkypřené setbou velikých rozsévačů: Březiny, Wolkera, Nezvala" (s. 52). Březina na něj působil obrazností a vizionářským patosem, Wolker revoluční vírou v nový řád světa, Nezval nepřebernou fantazií a nevázanými asociacemi.
Další oddíly se věnují problémům křesťanství, výchovy mladé generace a československé církve.
Zanedlouho, na léta 2004 a 2005, která budou roky Hartlových výročí, připravuje E. J. Havlíček objemný svazek vytěžený z jeho pozůstalosti.
Autor: Štěpán Vlašín
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)