DAVID PAULOVICH ESCALONA
Básně Davida Pauloviche Escalony jsou silné jako kubánský rum, který doširoka otevírá naše žíly vedru, a sladké jako šťáva z plodů, jejichž jména ani neznáme a přece se jimi necháme ukolébat k dřímotě, v níž naše osvobozená obraznost vzlétá až na sám práh tajuplných souhvězdí zavěšených nad Karibským mořem.
David Paulovich Escalona v těchto dnech končí svou diplomatickou misi v Praze
KAREL SÝS
Hudba
Sladkým souzvukem
povznáší duši i ducha,
rozproudí tělo,
vibruje v buňkách,
táhne nás vzhůru jako vyšší bytost.
Hudba byla před člověkem,
vánkem čeřila listy,
paličkami deště bila do bystřin,
s ptáky trylkovala v hájích.
Pomocnice člověka
v lenosti i vzrušení,
v slastech i strastech,
ve zrodu i smrti.
Hudba je živel,
hraje s námi na pikanou,
češe hřebeny vln,
vlhčí rty milenek...
Otci který tu není
Některé prázdno se nezaplní
navěky zeje pusté jako poušť
Jako hluboká rána
která se nikdy neuzavře jizvou
Kde ale najít náhradu
průvodce bludištěm učitele žití
toho kdo poradí na rozcestí
a oddělí dobré a zkažené zrno?
Třeba máš rodného bratra
anebo skvělého přítele
Šev po otci se pořád páře
žádný krejčí na světě ho nezacelí
Čerpal jsi od něj klid
byl pramen veškerých tvých jistot
Vedle tvé pravice je prázdno
dosavadní svět utonul v tmách
Komu ses mohl pochlubit
s vítězstvím malým jako dlaň?
Byla to vítězství jednoho rodu
spojitá duše dvojčat
Dnes ani světodějné výhry
kterých se domohla koruna
zhořknou a nepotěší
když je neuvidí kořeny
Pamatuj - dokud je s tebou
je s tebou každou vteřinu
Co zasel to v nás vyraší
jenom v prázdnotě nic nevyklíčí
Nicota
Nicota budí nicotu
její prázdnotu nezměříš
Žiješ jak nepřítomný
nahmatáš leda nebytí
Nicota je stojí namístě
klubko nepřestajných pochyb
které člověka víže
k bodu jenž nikde není
Být prázdný je jako být mrtvý
vyškrtnut z knihy žijících
belhat se s nahou duší
všem srázům napospas
Vůle se vytratila
dutá prázdnota bez živáčka
Nikudy kráčí hmota a kosti
a s nimi škubavá bolest
Nebýt a zabírat prostor
být nikým mezi nějakými
prázdný a němý hlas
pan Nikdo beze jména
Nicota si nás porcuje
zmrtvělé samotou
tlačí nás do rohu vesmíru
přikryje ale obnaží
Není bolesti nad nicotu
vyjí i mozek z lebky
seškrtá kroky než vykročíme
vymaže neprožité vzpomínky
Když píšeš o nicotě
mysl zůstává prázdná
v srdci jak v sirotčinci
bez konce je tvůj konec
Emigrant
Navrátit se domů
stulit se do matčina klína
spočinout v otcově náruči
být ztraceným i nalezeným synem
Vrátit se na tváři úspěch
kapsy plné nevídaných věcí
splnit si sny - ty dávné
pečlivě uschované na dně paměti
Vrátit se ale nezůstat
Vždyť v dálce někdo čeká
rodina žena děti
srdce dvou národů
Odejet s čerstvou iluzí
bohatší o pár snů
a novopečených anekdot
s touhou po příštích návratech
Bolestnou dálku rozčísnou zprávy
ty dobré každý vyřizuje rád
ty smutné jenom jednou za život
Nakonec z nás zbydou větve bez kořenů
Emigrant je ode všeho daleko
spojen jen křehkou vytahanou nitkou
s citem vytěženým až na samé dno
jež se ztratí s posledním vydechnutím
Na čas v zemi předků
Srdce člověka je ze spletité látky
odolá ohni ale poklekne před dítětem
Navštívit můžeš celou zeměkouli
vlastnoručně osahat daleké i blízké
Někde se rozplyneš obdivem
někde se cítíš jako doma
Jinde se ošíváš nejsi ve své kůži
vždy tě však vzruší kouzlo odjezdu
Nic se však nepodobá kouzelnému dni
kdy jsem vstoupil na půdu svých předků
Do země z níž vzešel i můj otec
pevně zakořeněn v lůně rodiny
Hranice snu se prolomila
rozevřel se fantastický svět
jaký jsem snil od samého dětství
svět odečtený ze rtů mého otce
Nic tu na mne necivělo cize
všechno jsem tu poznal po hmatu
pojal do sebe sám se stal vypravěčem
sám sobě visel na neúnavných rtech
Obejmout tu znovunalezenou rodinu
pochopit ji jako sebe samého
najít řeč jíž rozumíme beze slova
najít pouto jež čas nepřetrhne
Takový den se nevymaže z mysli
navždy vyryt do paměti jako do desky
Dostal jsem se tolik blízko otci
a miluji ho jak mne miloval on zaživa
Bratrovi který tu není
Osud nás navždy rozdělil
tys odjel zkusit štěstí odjels hledat
kdesi za mořem tam na severu
to cos myslel že nebude doma
Byly to tenkrát krušné tvrdé časy
neměl jsi na vybranou
odchod byl pro tvé dobro
i pro dobro druhých Darmo mluvit
Plynula léta ty tam zatímco já tady
a tak to bylo stále dokola
Dopis fotka dárek pozdravení
nikdy však objetí stisk pohled z očí do očí
Bratři navěky však nepřítomní
Založil jsi rodinu viděl jsem je na obrázku
Zase nový nápad nové pokusy
pády vítězství a nakonec jsi přežil
Celý jeden život daleko od domova
bez naší pomoci
bez bratrských paží
bez náruče v níž se můžeš do sytosti vyplakat
Nastaly i chvíle kdy nás politika
dovlekla za ruku až skoro na bojiště
Tebe na jednu stranu hájit tvoji pravdu
mne na druhou i s mými pravdami
Vyrostl jsi na míru svého okolí
a já na míru toho co se dělo u nás
Na předlouhé trati musel běžet čas
než protrhl pásku pochopení
Tvé zdraví už není jako dřív
jsi v rukou božích
nevíš dne ani hodiny
osudu se žádný člověk nevymkne
Přišel čas zas vyvolávat vzpomínky
chvějivé momentky dětství
navždycky pečlivě ustálené
ve společném albu domova
Vzdálenost ani názor
nás vlastně nikdy nerozdělí
I bez hovorů bez psaní
zůstali jsme jeden pro druhého bratrem
Sám nyní daleko z mateřského domu
v myšlenkách jsem ti mnohem blíž
jako když brázdili jsme rodnou čtvrť
já za ruku nebo na tvých ramenou
Jsi starší a proto jsi mne učil
vidět svět jinak z ptačího pohledu
A přestože náš osud teď už nezměníme
tisknu ti ruku bratře: adiós!
Přeložili EVA MÁNKOVÁ a KAREL SÝS
STANISLAV ZEMAN
Po vinobraní
Starý muž
Hospodář
Obchází vinohrad
Smířen
Že pozná
Jednou provždy
Aniž sdělí
Pradávné tajemství
Slunce
Vody
Země
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)