Svrhnout pomník Tadeusze Boy-Želeského v Krakově chce pravicová katolická mládež. Požaduje rovněž změnit název ulice a gymnázia, které nesou jméno vynikajícího polského básníka, a příklady jeho tvorby vytrhat ze školních čítanek.
   Piotr Doerre, jeden z katolických bojůvkářů, na krakovské radnici na městské konšely koncem srpna neurvale pokřikoval "Proč nezačnete školy pojmenovávat po doktoru Mengelem?"
   Národovečtí obrazoborci hřímají, že Boy nemůže být vzorem pro mládež. Údajně proto, že "souhlasil s potraty a nevadily mu homosexuální vztahy". Tato neprokázaná tvrzení jsou však pouze zástěrkou nenávistné kampaně, a pokud by byla pravdivá, vadila by nejméně.
   Boy (narozen 21.12.1874 ve Varšavě), byl bratrancem rovněž známého básníka K. Tetmayera. Boyův pomník v Krakově nestojí náhodou, na Jagellonské univerzitě vystudoval medicínu, v Krakově pracoval jako lékař a v roce 1895 literárně debutoval. V roce 1914 byl oceněn Zlatou palmou Francouzské akademie věd za překlad Moliérových komedií do polštiny. První světovou válku prožil jako lékař doprovázející ešalony raněných. I v lazaretních vagonech překládal francouzskou poezii, především dále Moliéra a také Balzaca. Byl za to vyznamenán Čestným legionářským křížem. Ve vlastní tvorbě dával přednost satirickým veršům, mj. ironizoval bigotnost, klér a Vatikán. Jeho satira je do značné míry podobná dílu našeho K. H. Borovského.
   Po napadení Polska hitlerovským Německem Boy z Krakova utekl do Lvova, kde mu bylo na univerzitě svěřeno vedení katedry francouzské literatury. Ve Lvově se přiřadil k levicově smýšlejícím literátům. Po obsazení Lvova němečtí fašisté v noci z 3. na 4. července 1941 na hoře Kadetů postříleli velkou skupinu polské inteligence, Boy-Želeski stál v první řadě popravených. Agresivní krakovská grupa nyní jde tak daleko, že fyzické vyhlazení levicové inteligence hitlerovci schvaluje! Jeden z největších polských umělců byl - jak říkají bez obalu - "po zásluze potrestán za kolaboraci se Sověty".
   Je to pokus historicky se vypořádat s lidmi, kteří po napadení Polska Německem hledali svoji vlastní záchranu na východě a nikoli na západě Evropy. Boy věřil, že Polsko bude od německé okupace osvobozeno Sovětskou armádou. I když se nemýlil, pravice se nechává slyšet: "Zrádce patří na šibenici a nemá mít pomník," prohlásil Doerre.
   Boy-Žele?ski je považován za jednoho z největších polských básníků 20. století. Požadavek na odstranění jeho pomníku v Krakově a klerofašistické argumenty, které bojůvkáři vykřikují, překvapily natolik, že hlavní polské deníky zprávu o aktivitě katolických národovců zařadily na titulní stranu, v referování pokračovaly i uvnitř listů, ale bez komentáře.
   Popravit Boy-Želeského ještě jednou, svrhnout jeho pomník a vymazat ho z učebnic je stejné jako schválit popravu Vladislava Vančury, českého levicově orientovaného spisovatele, a mimochodem také lékaře. Abychom si však nedělali iluze, že u nás takové podhoubí neroste. Po roce 1989 byl v Háji ve Slezsku, kde se narodil, patřičně "upraven" jeho pomník. Také Vančuru němečtí fašisté zastřelili.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)