K naší početné memoárové literatuře v poslední době přibylo několik titulů, z nichž bych rád upozornil na třídílné PAMĚTI Františka Weyra. Jejich vydání byl poměrně obtížný oříšek, který vyřešila editorka Jana Uhdeová s úspěchem tak, že navázala na již předchozí publikované díly 1-2 a pro nakladatelství Atlantis připravila s několika spolupracovníky díl 3., časově zahrnující léta 1939 až 1951 (Brno 2004, 232 s.).
   Bylo by zásadní chybou přenechat referování o Weyrových vzpomínkách pouze pravicovému tisku, ať se již tváří pragmaticky, anebo liberálně. Především je třeba uvést, že František Weyr se narodil ve Vídni v české rodině matematika Emila Weyra, po předčasném úmrtí svého otce a po novém sňatku matky stál pod vlivem Jaroslava Sobičky. Jako člověk 19. století si dál do života nesl své vídeňské (a rakouské) zážitky a zkušenosti, byl pod vlivem dobového školního vzdělání a nacházel pracovní příležitosti i v nově ustavovaných institucích první republiky, i když v r. 1903 praktikoval u dolnorakouského místodržitelství. Na prahu republiky je důležitý jeho příklon k statistickým oborům a vztah k dobově proslulému ekonomovi Karlu Englišovi. Weyr nezakrývá, že právě tento osobní vztah mu pomohl k dalšímu kariérnímu vzestupu na nově se formující univerzitě v Brně, kde působil i ve vysoké akademické funkci (jako děkan) na Právnické fakultě. Stal se i čestným doktorem brněnské Masarykovy univerzity. Zlomem v jeho životě se stala léta 1945 a 1948. Jako člověk, který v mnoha směrech »byl u toho«, může vzpomínat. Editorka Weyrových pamětí připomíná, že právě tento třetí díl začal psát po Únoru 1948, kdy byl spolu s dalšími svými kolegy »vyhozen« z Právnické fakulty. Lidsky lze pochopit jistou deziluzi, která vedla jeho pero, a protože neměl zřetelnou představu o možném publikování pamětí, nemusel trpět autokritikou. Zmiňuje se tudíž o svých přátelích i nepřátelích (již na předchozích stránkách i v předchozích dílech jeho vzpomínek lze zaznamenat odpor k běžné žurnalistice). Zcela jistě vyvolá při běžném čtení soucit jeho zdravotní stav, podmíněný vleklou srdeční chorobou. Na stránkách Weyrových pamětí se ale také setkáme s naprostým odporem proti komunismu a s neporozuměním politickým událostem ve světě i u nás. Všechny současné »nešvary« pravicové publicistiky, včetně zaměňování fašismu a komunismu, tu mají své zárodky. Vnímavý čtenář si nicméně může učinit představu, jak by asi vypadal svět, kdyby bylo nedošlo k Únoru 1948 a v té spojitosti k zásadním společensko-politickým přeměnám. Weyr měl ovšem řadu svých stoupenců, kteří kráčeli stejným krokem jako on sám. Snad by šlo potom o to vyhnout se různým deformacím, ale společnost by se byla vrátila k již překonanému modelu buržoazní demokracie.
   Vydavatelka posledního dílu Weyrových pamětí oceňuje jeho práci jako dílo »velkého českého právníka«, autora kritické studie o dialektickém materialismu. Tyto paměti však nemohou vést k úplnému vzkříšení Weyrova odkazu, jeho dílo zůstává uzavřeno v rámci své doby.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)