EVA FRANTINOVÁ
Skleničko ty broušená
Polibek je lok z obyčejné skleničky
vydrží ale ruka něhy rozlévat
víno pod víčky
a oko těšit výbrus keře
a v keři zavěšený hrozen - modrý pant
který ti otevírá dveře
když jsi sám?
Červené v únoru
Venku si sněží Já si piji
víno mě dnes večer oddává s letargií
cestuje tělem - mapou jihu
a na svá záda bere batoh Tíhu
cestuje od palce až k rameni
a jak vor na němž rozsvítili
ve tváři zanechává
plameny...
Zásoba mezi okny
Zde leží na sobě šest lahví
a jsou to vojáci spící v zimním zákopu
- pod dekou viněty
zraje v nich munice
když denně při větrání
míří na mé čelo
jak na svah
vinice...
S uchem u země
Já slyším révu růst
já slyším džbány
praskat sladkostí
já slyším pod plachtami listu
plout zátky
korkové stupínky pro šlépěj možností
co dobíhají k cílům vyčerpány
já slyším oběh révy pod zemí
a tenhle neón usmíří i zmatky
které jak plevel
proplétáme kořeny...
Z jihu
Na terase se zamodralo
tak že by každý spustil
s mokrým ručníkem kolem ramen árii
protože nejen hrozny ale i gesto
jež je položilo
bylo krásné
zatímco za poledne
o sole mio
všechno kolem spalo
i kočka na zdi
sochy hostů v zahradách
kalichy lilií
to gesto ruky krásné
jako harfa
co nemá šanci doznít...
Zpověď vinaře
Být s něčím spjatý
tak jako s tělem šaty
šaty s hliněnými kapsami
a na kopci stát přibitý
než naplní se košíky
než začnou přetékat korby
a stoly burčákem
být s něčím spjatý
jako verš se zázrakem tvorby
zelené moře s vlnami
zem s chodidlem...
Ze života vína
Když běžci vyhrávají
sklízí rok v bílé stopě
hůlkami dřiny
postrkují se i odstrkují
keře se zasnoubily
se štafetou spánku
na hnědém otomanu z kamení
a za ušima mají příští listí
- diváky co jim zatleskají
drsnými dlaněmi
zatímco jazyk píše
na tabuli
oblohy
elektrizující známku...
Jez
Své paže rozprostři jak plachty
a zachraň sebe
zachraň i nás něho
když po rtech sjíždí kapka rulandského...
U popelnice
Žiješ jak prázdná láhev
láhev které se zdá o demižonu
láhev bez obsahu
láhev co civí ke hvězdám
však s pouty cukru na dně
jimž vysmeklo se ohbí důvěry
láhev co bez bolestí chtěla psát
a přitom je tak snadné
být sobě darem
na dřevěném prahu
tím darem
prostým nevěry...
Housle a réva
Tóny houslí se podobají révě
ať hraješ jako žáček
nebo zpěvně
lis tlačí hudbu
z inkoustových značek
až k zemi padají jak kapky
- perlí se pod rukou
Paganini
a pro nikoho není cesta zpátky
ach pokřivení
i vy přímí
Vyhaslá neonová reklama Palivo
Je smutná
ale i tak děkuješ že
jak mrtvý chrup
z dásně omítky domu
na Francouzské třídě
visí reklama
pod kterou brikety chodily
svázané drátem
koks se sypal a smál
hnědé uhlíky plály stejně
v očních důlcích bohatství i bídě
a rošty kamen
chrochtaly
když si náš tatínek
lopatku bral lopatku bral lopatku bral
říkám si a tramín byt mé duše hřeje
žíly jak neonové trubky
rozsvěcuje v těle...
Slámové víno
Také bych chtěla
pod střechou viničního domku
na slámě v přepravkách
vyčkávat s nejbližšími
až čas oddělí
od pecek - lišek zlých
ty dobré činy
a z plísně stesku
nemít strach...
VLADIMÍR LINKOV
Nehledej hvězdy ani tmu
Chceš dotknout se hvězd?
To ale musíš vejít do tmy
Natáhnout ruku
Pak ale tma se dotkne tebe
a oči zůstanou
jen na cestě k nim
A ani tmu si neuvědomíš celou
Ani když navždycky zavřeš oči
Básník
Sedí a mlčí
v očích kameru
přichystanou má
k záběru
Automatika
v plném lesku
verš za veršem
hned po záblesku
Nejsem hračka
Zavřel jsem
zabouchl
práskl
dveřmi lásky
otevřeš
bouchnu zas
dokud nepadnou
masky
Nehraj si
skutečně
Nejsem hračka
Mé srdce nikdo
nepomačká
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)